Nefňukej, Veverko!

Nic si z toho Monty nedělej. Takových zvláštních matek je víc. Já byla zase zvyklá se nechat maminkou manipulovat až do dospělosti. Odmalička jsem si říkala, má chudák tak těžký život, i kvůli mně (rozvedla se když mi byl rok a pak si vzala alkoholika), tak jí přece nesmím zlobit. A tak jsem poslušně studovala, opustila životní lásku, aby se maminka necítila osamělá, dávala jí skoro celý plat, po návratu z práce prodávala v jejím obchodě a když se večer zavřel, vařila jsem večeři pro celou rodinu a pomáhala starat se o domácnost a malé hospodářství. A abych mamince neublížila, nechala jsem si vnutit i ženicha a neprotivila se máminýmu snu o slavné svatbě. Maminka tomu říkala „svatba z rozumu“. Vybrala si chlapce hodného, bez rodiny a předpokládala, že prostě přibudou další pracovité ruce, které bude řídit. Mě to bylo jedno, v srdci jsem stále vyla pro ztracenou lásku, která se nevrátí, ženich byl sympatický a byla jsem tak utahaná, že jsem padla do postele a o ničem nepřemýšlela. Jen jsem tak koukala, co se děje kolem.(A taky mi bylo 25 let a toužila jsem po dítěti.)
Jenomže po svatbě to přestalo mamince vycházet. Manžel měl vlastní představy o své rodině, nebyl vděčný za maminčinu péči a nenechával se řídit, jsa narozen ve znamení Býka a zvyklý postarat se o sebe sám. Navíc jsme si báječně rozuměli, první potomek byl na cestě a začali jsme si opravovat domek, který manžel zdědil po své babičce, kterou dochoval. Taky už jsem v těhotenství nezvládala tolik práce jako dříve a snažila se „ukradený“ čas věnovat manželovi.
No, brzy jsme se s mužem do nám přiděleného pokoje plížili, abychom nikoho nepotkali a nebyli secvičeni. Dostávali jsme vynadáno i za to, že nezdravíme rodiče dost „uctivě“. Mamka rozvinula veškerou škálu citového vydírání, a stala jsem se příslovečným mlýnským kolem, mezi matkou a manželem. Nabrečela jsem se jako nikdy v životě.
A pak mi to došlo. Jestli se jasně nepostavím na stranu manžela, dříve či později uteče a jak k tomu přijde naše budoucí dítě? Přestala být poslušnou holčičkou. Stromy se kácely a lítaly třísky. Najednou jsem byla největší „mrcha“ na světě. Bylo zle. Móóóóc zle. Ani v tom nejčernějším snu by mě nenapadlo, co dokáže má vlastní, milovaná maminka.
Když se narodilo mimčo, byla jsem v nemilosti. V porodnici byla zavedená praxe vstát dvě hodiny po porodu a starat se o miminko sama. Líbilo se mi to. Byla jsem šťastná jako blecha, že mám mrňouse jen pro sebe a nemusím ho půjčovat sestrám. (Ale taky jsem si nepoležela, neodpočinula a nevyspala se.)
V den příchodu z porodnice nás manžel přivezl a musel zpátky do práce a jako na potvoru hodinu poté praskl v pokoji radiátor (bylo to v lednu). Vařící voda stříkala ke stropu a v panice jsem s mimčem v zavinovačce seběhla k rodičům s prosbou o pomoc. Nikdy nazapomenu, jak mě matka, místo uklidnění, seřvala.
Manžel začal jezdit s kamiónem, aby nás uživil a vracel se jen na víkendy a to jsem mu nechtěla kazit náladu povídáním, co mi zase „udělali“. Přes týden jsem se točila kolem mimina, starala se o hospodářství a zahrady a neměla „vstřícnou“ duši, se kterou bych si mohla alespoň popovídat. Co bych dala za „normální “ maminku!

Uvízli jsme v pasti na dlouhých deset let a byl by to námět na hororový román a to všechno mojí vinou, proto, že jsem byla matce poslušná a manžel trpělivý.
Ale neboj, dopadlo to snad dobře. Dnes žijeme ve svém a po svém, máme se moc rádi a všechny ty rány z nás udělali dobrý tým. Dokonce se učíme po letech smát se. I ta maminka nakonec zmoudřela a při troše nadhledu je dobrou babičkou i našim dětem. Poučení? Někdy potřebujeme pořádně naklepat, abychom si uvědomili, že každý žijeme svůj život a jsme za něj odpovědni zase jen sami sobě. Nečekat, že nás bude někdo rozmazlovat, musíme si udělat radost sami. Hoď mimčo do kočáru, vyraž s kamarádkou na dortík nebo s knížkou do parku, podle svého gusta, svět se nezboří, když bude mít manžel nevyžehlenou košili a k večeři salám s rohlíkem. Přeji sílu a nefňukej, svět nemá soucit,….dělej si vše dál po svém. Mamku ber s humorem, jednou tě bude potřebovat jako dnes ty ji a pak buď milosrdná a neoplácej stejným. (Snad jen…muž by ti měl být oporou. To bych přála všem holkám.) Hezké jaro!