Monty,

brecela jsem u tveho clanku smichy.
Uz jsem jednou psala, ze nase mamy jsou kloni, ted mam pocit ze i my dve.
Ja byla uz od narozeni na prvni pohled tluste ruzolici mimino, takze me rodice postupne nutili do vsech moznych sportu, zatimco moje sestra byla ta jemna, etericka princezna, ktera se ucila hrat na klavir, zpivala ve sboru a nosila sukynky a dlouhy vlasy. Jak strasne jsem ji zavidela - ja oproti tomu mela vlasy na jezka (u sportovcu to jinak nejde), sukni jsem mela maximalne od pionyrskyho kroje a nabirala svaly. To, ze me mama hnala do skoly i s teplotou a kaslem je jasny:-))) - ty jsi sportovec, to prekonas...
Brejle mam taky, ale to pry neni nemoc, ty ma kazdej (podle mami). Akorat misto tve kycle mam ja skoliozu patere (coz ovsem nebranilo v tom, abych tahala tezky veci, protoze moje segra je ta eterická a nic neunese:-))
Proste ja jsem ta, co to "musi zvladnout".
Kdyz jsem dostala v 18 astmatickej zachvat a dusila se, pravila moje mila matinka jenom, ze to mam z toho, ze zeru ty zeleny lodyhy a ne maso (prochazela jsem prave vegetarianskym obdobim).
Tehotenstvi u nas probiha napr. takhle: vcera jsem byla u doktora na kontrole a radostne volala mame, ze mimi nabralo dalsich 200 g. Na to mi odpovedela: Tak malo? To urcite zase nic nejis a ono pak chudacek hladovi. (Ja uz pribrala v tehotenstvi 17 kg a mimi je ve skutecnosti tlustej obr):-))
Nojo, no. Taky bych si jednou prala byt ta slabounka, opecovavana bytost, ne clovek, kterej ma vsechno na krku, ale asi nam to neni v tomhle zivote dano. Mozna priste...(jinak ja nesnim o blondyne, ale naopak o stihle tmavovlasce s bledou pleti, velkyma sedyma ocima a dlouhejma rasama)...

Mimochodem vetu: "Nelitej tu nahata a vezmi si ponozky (salu, cepici..)" by si moje mama mohla nechat vytesat do kamene jako zivotni motto.