žabko, konej

Milá Žábo, žabičko:
1/ přepošli prosim tento članek ombudsmanovi bohunické fakulni nemocni ce v Brně. Má řešit stížnosti pacientů a spadá pod něj i dětská nem.
2/ informuj přednostu příslušné kliniky.

Loni jsme s FDN v Brně udělali podobnou zkušenost - pro zmenu s infekční klinikou. Po neustávajících nekolikadennich průjmech a zvracení jsme tam tehdy 2,5 letého syna v noci zavezli již dost dehydratovaného. Přijali ho a tvrdili, že hospitalizace s rodičem není možná. Syn strašně brečel, že chce domů. Druhý den jsme tam volali, dostali jsme dosti kusé informace a oznámení, že návštěvy na infekčním oddělení nejsou vůbec povoleny - pouze můžeme přinést piškoty, banány a neslazenou minerálku. Odpoledne, v návštěvních hodinách, jsme do nemocnice dorazili. Po půl hodinovém čekání před zavřenými dveřmi oddělení se nakonec lékařka uvolila a spícího syna nám ukázala přes sklo s tím ,že dovnitř nesmíme. Na pokoji byl ještě asi pětiletý chlapec a zoufale řvoucí kojenec. Vše doplňovala TV Nova - od sestry jsme zjistli, že se děti po obědě dívaly na pohádku a televizi někdo zapomněl vypnout (mimochodem, ať jsem koukala, jak jsem koukala, v TV programu na ten den jsme žádnou pohádku nevykoukala na žádném kanálu). V 19:00 jsem do nemocnice znovu volala, jak se syn má - opět: velmi strohá informace od sestry + na můj dotaz ujištění, že tu televizi určitě vypnou hned po večerníčku; jinými slovy, jela celý den. Jak jinak, když děti nesměly vůbec z postýlek, ani bačkory jsme synovi neměli nosit. Syn již v té době nezvracel ani neměl průjem a pil, proto jsem se ptala lékařky, jesli by nemohl být propuštěn. Mluvila se mnou jak s mírně mentálně zaostalým šimpanzem - prý nejdříve, až budou výsledky vyšetření stolice, nejdříve tedy koncem týdne. Co peklo schvátí, více nenavrátí. To už mi ruply nervy, prostudovala jsem chartu práv dětí v nemocnici i www stránky FDN v Brně, která se k dodržování této charty hrdě hlásí. A napsala jsem slušný, zdvořilý, ale velmi naléhavý email předsnostce kliniky infekčních nemocí. Nezávisle na mne dostal stejný nápad můj manžel . Moc jsme si od toho neslibovali, ale brzy ráno paní přednostka (Mudr. Bartošová?) telefonovala manželovi na mobil - s tím, že toto netušila, že zjedná nápravu, že můžeme být s dítětem v nemocnici jak dlouho chceme, třeba celý den , že to záleží jen na našich časových možnostech. A děly se věci - když jsem za synem do nemocnice přišla, najednou byl dle ošetřující lékařky schopen propuštění a rekonvalescence doma. A laboratorní výsledky - na ty přece může dítě počkat doma, to je samozřejmé, jak se můžu tak hloupě ptát?
Ještě když jsem odcházela, byla jsem svědkem toho, jak se nějaká maminka s roztřesenou bradou a chvějícím se hlasem vyptává sestry, strojící v sotva otevřených dveřích oddělení, na své dítě a sestra jí velmi neochotně cosi v holých větách odpovídá - byla s ní hotová asi za 3 minuty, přičemž ta paní kvůli této audienci jela ze vzdálenosti asi 30 km od Brna. Moc se ta paní divila, když jsem jí na schodech ujišťovala, je návštěvy jsou povoleny.
Poučení: chování a přístup personálu nemusí být odrazem politiky, kterou by rádo sledovalo vedeni. Obracejme se vždy nahoru a nehádejme se s řadovým personálem (neplatí jen pro špitály, že?).
Mila žabko, nenech to plavat, přijdou do nemocnice další děti.
mej se. O.