V dětské nemocnici

Já se můžu podělit pouze o starší zkušenost. Před dvanácti lety jsem byl v nemocnici v Kyjově na dětském. Několikrát. Dvakrát se spálou (rodiče na návštěvu nesměly - bylo mi pět let a hodně špatně jsem to snášel). Dvakrát s nesestouplými varlaty (zpětně oceňuji, že jsem byl ještě moc malý, abych se styděl), a ty vitríny můžu potvrdit. Naproti nám - oddělený sklem - byl dívčí pokoj. Když mi prohlíželi pooperační stav varlat, tak jsem seděl na posteli přímo těch oken. Kdyby to bylo teď, propadnu se hanbou). Bylo povinné, aby se po operaci chodilo - asi to mělo nějaký důvod, ale mě bylo na umření. A jednou jsem byl na operací v Dětské fakultní nemocnici v Brně. Na očním. Za dva měsíce za mnou mohly rodiče pouze dvakrát a to jsem ještě musel speciálně na nějaký pokoj...spíš kumbálek...kde seděl vždy jen jeden z rodičů. Jinak se s námi nijak nemazlili a obávám se, že o nějakých utišujících prostředcích pří bolestivých výkonech na pacientech tam ještě vůbec neslyšely. Dětské nemocnice jsou vůbec problém - jak pro rodiče, tak pro děti.