Re: obhajoba 2!!!

Hano, chcete říct, že byste nechala své dítě v nemocnici samotné, porotože Vás to nervuje? To snad ne. Můj syn byl naštěstí hospitalizován pouze jednou. Měla jsem jasno, že sám tam nebude. Jenže nebyl volný pokoj pro dítě s doprovodem. Na příjmu se strašně rozčilovali, co si to dovoluji chtít tam zůstat, když to nejde. Já byla přesvědčená, že to půjde, když se bude chtít. Šlo to, nastěhovali mi do jeho pokoje křeslo a spali jsme v křesle - s manželem na střídačku, protože doma jsme měli ještě další 2 děti. Byl také napojený na kde co, hadičky byly všude a i když procitl vždy jen na moment, byl moc rád, že tam někdo u postele je, kdo ho pohladí, promluví s ním, vymění obklady apod. My jsme byli rádi, že celou dobu, co mu bylo nejhůř, jsme mohli být s ním. Potom, když už na tom nebyl tak zle a neměl bolesti, chodila k němu dopoledne učitelka z MŠ - prý tam jsou služby, aby se děti nenudily a my chodili dopoledně, abychom s ním mohli projít vyšetřením a pak odpoledne, aby tam nebyl sám. Když usnul, odcházeli jsme - bylo mu 5 let.
Žádné trauma z pobytu mu nezůstalo.
Ale myslím si, že pro dítě to musí být strašné, být v cizím prostředí, s cizími lidmi, často bolestivé zákroky - i dospělý toho má kolikrát dost.
Já osobně bych dítě nenechala v nemocnici samotné - vždyť i psychika léčí, ne jen medikamenty.