Pozitivní zážitek - Bulovka

Milé maminky, aby jste nebyly tak vyděšené, chci vás ujistit, že existují i nemocnice, kde se práva dítěte dodržují.
Syn byl v deseti měsících hospitalizován na dětském infekčním v Praze na Bulovce. Na příjmu jsem se ptala na možnost, být tam s ním, doktorka se na mne podívala, proč se na takovou SAMOZŘEJMOST vůbec ptám. Na oddělení byly asi jen dva pokoje, kde byly děti bez maminek a většina z nich byla rozhodně starší 6ti let (snad tam bylo jedno mimino). Ale na ostatních asi pěti pokojích byly vždy dvě maminky + dvě dětičky. Protože se jednalo o infekci, ostatní návštěvy jen přes okno, ale to je pochopitelné. Sice jsem většinu péče o dítě dělala sama, ale sestry byly ochotné, odbornější věci (nakrmit dítě sondou apod.) dělaly samy. Kdykoliv jsem si mohla dojít pro čisté prádlo (třeba 6x denně), nechat si ohřát koj. mléko apod. Pokoje měly také prosklené zdi, ale opatřené závěsy, takže soukromí zachováno a přitom, když děti chtěly, mohly se na sebe dívat. Okna byla vesele pomalovaná pohádkovými postavami, každý pokoj vymalován jinou pastelovou barvou. Jediné, co se mi nelíbilo, byl přístup zdrav. personálu k romským matkám. Byly na odd. dvě - jedna se mnou na pokoji a sestry se k nim chovaly bezdůvodně odměřeně, sama jsem například musela této mamince vysvětlit, proč je nutné, aby její dcera využívala antibiotika i po propuštění z nemocnice a že je musí brát pravidelně. Nebo jaké dietní mléko má dítěti koupit v lékárně, když trpí průjmem apod. Sestry se s tím neobtěžovaly. Když tuto holčičku propouštěli, slyšela jsem, jak si říkají: Tu už tady nikdo neuvidí! A ejhle paní s dcerkou přišla za tři dny na kontrolu, přesně tak jak měla. Ještě jedna věc, která ovšem se nedá změnit ze dne na den - pro celé oddělení byla k dispozici JEDNA WC mísa a pro děti nočníky. Všechny děti byly hospitalozovány s průjmy - občas to chytne i nějaká maminka, no ten záchod vám nepřeju vidět. Též byla k dispozici pouze jedna vana na koupání pro dospělé a větší děti - pro mimina byla vanička - korýtko s odtokem na pokoji místo umyvadla. Ale to je opravdu už asi otázka větších peněz - narozdíl od možnosti být svému dítěti nablízku. Lékař docházel na pokoj 2x denně, sestra nejméně 5x a pokud mělo nějaké dítě horečku seděla u něho a dělala mu spolu s maminkou zábaly klidně celou noc. Akorát od této hospitalizace syn nejí pudingy a krupičnou kaši, asi to tam nebylo moc dobré a mým výtvorům už radši nedůvěřuje :-) Jinak - bílých plášťů se nebojí, u pediatra křičí přesně pět vteřin než mu vpíchnou očkování, jinak si s paní doktorkou povídá a na zubní prohlídce ve 2,5 letech sám otevřel pusu a nechal si zkontrolovat zoubky. Takže myslím, že nemocniční trauma nemáme.