Školka za to nemůže

Dobré ráno, nedá mi to, abych nepřidala taky jednu historku.
Dcera (v té době jí bylo 5 let) vylézala z vany. tatínek jí utírá, a ona položí záludnou otázku (pro autentičnost si dovolím použít ten výraz naplno):"Tatínku, a taky s maminkou šukáte?"
A teď jsem ty reakce sledovala jak ve zpomaleném filmu. Dceřin výraz typu "tak co ty na to, rodiči" a ten manželův "cože, tohle říká moje malá holčička". A pak nastal manželův výbuch...
Holčičku jsem odvedla do pokoje, kde jsme vedly naše "holčičí" řeči. Vysvětlila jsem jí, že mi se s tatínkem milujeme a takové slovo je ošklivé a neříká se. Stačilo to, zatím.
Jinak si ze školky přinesla mnoho "užitečných" slov, připadalo mi důležité jí vždycky vysvětlit, co to slovo znamená ale nijak to nedramatizovat. Dneska mluví normálně, tzn. z mého pohledu slušně, ale občas jí něco uletí. Spíš má oblíbené takové neomalené fráze. Ale už je školačka, tak se zase jistě něčemu přiučí :o))

Asi to chce hlavně klid. U nás se pro slovo nikdy daleko nešlo, v pubertě jsem byla king, když jsem mluvila jak dlaždič...teda, aspoň jsem si to myslela. Ale s věkem to přešlo, sice né úplně, ale ovládám se :o)))
Lucie