Re: Klubíčko

No, já si taky mezitím uvědomila, že jsem sice syna donutila se omluvit, ale ve skutečnosti rovněž nesouhlasím s kritikou veřejnou. U syna ve škole taky klubíčko praktikují, ale myslím, že spíš pozitivním směrem - povídají si, co hezkého zažili, nebo něco zajímavého dělají a tak (jestli dobře chápu z náznaků od syna). --- Je fakt, že shodou okolností v synově MŠ došlo k tomu, že byl veřejně zostuzen (ono se nevědělo, kdo byl viníkem, ale veřejně se po tom pátralo, a na syna nakonec bylo ukázáno). No, klukovi byly čtyři roky a pár drobných. Asi nikdy se nedozvím skutečnou příčinu toho, proč v tom kolektivu syn nikdy nezapadl, nicméně uvedená lapálie byla tak zvláštního charakteru, že bych se vůbec nedivila, kdyby právě ona byla důvodem, proč se tam syn nikdy necítil dobře, a proč ho ani spolužáci "nebrali".
Markéto, polovinu tedy beru zpět: omluva ano, ale ne veřejné ostouzení.
M.