Znepokojivý trend

Dnes je to bohužel takový trend. Chovat se bezohledně a jít si jen za svým vlastním prospěchem. Jsme generace vychované převážně jeslemi a školkou, takže si ten citový deficit nahrazujeme tak, že jsme prostě enormě sobečtí. Všichni se strašně staráme o svá práva a jen málokdo myslí na odpovědnost za své činy. Hlavní starostí nejen adolescentů je "užít si, a přitom na tom ještě vydělat". Dost často v této souvislosti slýchám ublíženě pronášenou větu "i já mám přece právo na štěstí!" Bohužel je tím myšleno "za jakoukoli cenu, jen když ji zaplatí někdo jiný" Dochází k devalvaci hodnot, vytrácí se úcta a pokora. Ta nově vzniklá propast je naplněna lhostejností.
Mám dva o hodně let mladší sourozence. Bratrovi bylo 20, sestra je v pubertě. Jsou v jádru moc hodní a milí, když se ale občas podělí se svými životními názory, vstávají mi trochu vlasy hrůzou. Jim ale to že, "je mi jedno, co budu dělat, hlavně, ať z toho mám velký prachy" nebo "Patrik bude v tý Francii stejně chodit s nějakou tamější, tak proč bych už teď nenabalila Tomáše, když po mně zrovna jede...", připadá naprosto normální jako nám fakt, že kolo před obchodem musíme k tomu klandru přivázat a zamknout. Před půl stoletím by na vás koukali jak na vola...

No, to jsem se ale zase rozvášnila. Ještě že jsme tu my, ti dobří a spravedliví ;o). Víte co, pojďmě spasit svět, sraz je zítra v pět pod koněm ;o)))