Příklad mojí známé ...

Měla jsem známou, která "rozvedla" tatínka svojí kamarádky ve dvaceti letech. Také pořád hledala někoho, kdo by se o ní "staral". Líbilo se jí "být zajištěná" a mít vlastní byt, auto atd. v 18ti letech. Ohromně obdivovala všechny, kdo to měli. Také se jí nakonec podařilo někoho takového "ulovit". Je zajištěná, má dům, každé 2 roky nové a lepší auto, děti, nechodí už x-let do práce, má paní na úklid atd. Ale také partnera, kterého moc po 10ti letech nezajímá, co ona si myslí - přestože ze začátku se tvářil že naslouchá - protože ona je "přece mladá a hloupá", on už všechno NĚKOLIKRÁT zažil (je jeho 3-tí žena). S jejich dětmi aplikuje svojí výchovu, protože přece z jeho prvních dětí vyrostly úplně normální dospělí a tudíž je jeho metoda výchovy ta jediná správná, přestože ona z jeho způsobem nesouhlasí, tak on si z toho nic nedělá. O majoritě věcí s ní vůbec nediskutuje a rozhoduje sám, protože vydělává a podporuje ji a jejich děti. Finanční nouzi moje známá nemá, přesto se už několik let zabývá tím, co bude až její muž zemře a hlavně, co to udělá s dětmi. Pro jejich děti bude normální, že možná už v 15ti (či méně) letech nebudou mít tátu a hlavně ho nikdy neuvidí (což ti z rozvedených rodin alespoň můžou). Jejich táta je ve věku jejich dědy, u jejich porodu nebyl, protože u žádného jiného dítěte to také nedělal atd. Brr ...

Já jsem naopak chtěla vždycky všechno sama dosáhnout. Všichni asi postupně dospíváme k tomu, že chceme být zajištění a z pronajaté garsonky se snažíme dostat někam dál. Mně vyhovuje rovnocený partner, s kterým se můžu na všem dohodnout a který je pořád tvárný a hlavně spolu všechno zažíváme poprvé. (první pronájem, první byt, první práce, těhotenství, dítě, druhé atd.)Jsme jenom my dva a naše dvě děti. A né jeho předchozí žena, a před předchozí žena a tři dospělé děti z prvního manželství a jejich 10 dětí ve věku našich dětí atd.

Když pozoruji ty slečny kolem sebe, které jsou "na starší pány" a vůbec jim nepřekáží snubní prstýnek, tak si myslím, že nemají vůbec představu o tom, co od životat chtějí, ale chtějí všechno hned, co se týče materiálních věcí a chtějí ochranu a být někomu za princeznu. A to jim opravdu může poskytnout jen starší partner. Libují si v novém autíčku a pohodlném bytečku, na drahých večeřích a ohromují svoje znamé fotkami z drahých dovolených. Svého partnera obdivují, protože se o ně stará, ale nepřemýšlejí, co bude za 10-15-20 let. A že možná budou odkázány na to žít život s dědkem. Odkázány proto, že ani je už nikdo v 35-ti nebude chtít a v případě, že nikdy nepracovaly, tak se ani kam do práce nemají vrátit. Jestliže je manžel v těch 35-ti zase vymění za mladší (to je u mojí známé ta jeho druhá žena), tak se jim totálně zhroutí život a budou začínat znova, tak jak by začínali v těch 18ti až dvaceti, ale daleko hůře a s daleko většími problémy.