Jsem konzervativní a naivní?

Mít zajištěného a o 10 let staršího přítele určitě není žádný prohřešek.
A partnerství se stejně starým (resp. tak mladým) mužem může opravdu rozložit
emoční nevyzrálost.
Mně osobně se vždy příčila představa, že bych měla přijít k partnerovi "do hotového", být pouze dosazená do nějakého prostředí - např. zařízeného bytu... Už jako mladá a teprve "partnera hledající" jsem si sama sobě dala jednu zásadu: Je ženatý? Ruce od něj pryč! Přišlo mi zbytečné a v podstatě neakceptovatelné, že bych např. před víkendem měla řešit, jestli bude partner se mnou nebo s dětmi z předchozího manželství. Nestála jsem o luxus, chtěla jsem fajn vztah.
Myslím, že každá slečna, která touží po starším, finančně zabezpečeném partnerovi, platí velkou daň za materiální výhody, které vztah se zajištěným partnerem přináší. Ochuzuje se o ty začátky, na které se s odstupem let s úsměvem vzpomíná, a o co rychlejší je cesta nahoru, o to rychlejší je cesta dolů.
Jsem hrozně ráda, že jsem si nakonec vzala partnera, který je bez závazků, a přestože má dobré zaměstnání a je více méně finančně zajištěný, začínáme od nuly. Podnájem máme zatím zařízený starým nábytkem, auto jsme si koupili taky ojeté a nový domeček je zatím narýsovaný jenom na papíře... Přispíváme na hromádku oba rovným dílem a to co budujeme, je společné.
O tom asi celý partnerský život je a co mě na něm baví. Nebo jsem konzervativní a naivní?