Re: Náhradní možnosti v Česku

Ahoj Renato,
děkuji za odezvu a přiznávám, že tento model integrace jsem ještě nevypátrala (a to se opravdu snažím :o)) Naprosto chápu, že integrovat v našem pojetí lze pouze děti mentálně způsobilé a i s tím, jak určitě víš, jsou problémy. Tvůj nápad se mi moc líbí, už kvůli těm dětičkám (zdravým i handicapovaným). Je to přínos pro všechny. Takže za Tvůj nápad tleskám a zrovna tak svolné pí učitelce. Sama vidím na dětech i rodičích, kteří k nám domů přijdou, jak jsou překvapeni, co všechno Vítek umí a zvládne. A je pravda, že obvykle děti ho přijímají rychle a bez problémů. Rodiče bývají ostražití a až na výjimky jim nějakou dobu trvá, než si přeberou, že postižené dítě automaticky neznamená něco nebezpečného, od čeho je potřeba držet se dál. Vítkův mentální vývoj zatím vypadá přiměřeně, má dobrou prognózu, začíná mluvit, všemu rozumí, chodí na nočník..... (Už se zase chlubím, :o)), nemohu se zbavit pocitu, že hlásáním Vítkových dovedností ukážu, že je skoro jako jiné děti, jen se nemůže hýbat - tak se omlouvám :o)
Je naprosto jasné, že americké pojetí integrace v tak širokém rozsahu, jak bylo popsáno v Johančině škole, je pro nás hudbou budoucnosti. Ono to není jen o systému a penězích, hlavně je to o lidech. A ti se mění pomalu. Ale HURÁ, jde to. Proti stavu před rokem 1990 jsme úplně někde jinde.

Zdraví Jitka