Re: Náhradní možnosti v Česku

Jo Miško,to je docela tvrdý oříšek,jak vysvětlit dětem proč je dítě na vozíku a hlavně jak se k němu má chovat.Můj syn chodí do 3 třídy obecné školy a tento školní rok k nim začali chodit 2x týdně na výtvarní výchovu handicapované děti.Když to syn po prvé řekl doma,mně osobně se to moc líbilo a myslím,že podobných věcí by mělo realizovat víc škol.Ale...syn zpočátku říkal,že je to s nimi docela otravné.Nevadila mu jejich přítomnost,ale to,že ty děti jsou podstatně pomalejší než ty zdravé děti a tak jim práce trvají o něco déle.Syn moc nadání na kreslení nemá a tak vše nakreslí či vymodeluje rychle a jasně,proč se s tim zbytečně dlouho patlat,že?Doma jsme si o tom hodně povídali,snažila jsem se mu říct po pravdě proč je někdo na vozíku,o berlích,co to pro něho znamená atd.Myslím,že to pomohlo,dnes má mezi nimi i kamaráda.A to,že jsou trochu pomalejší mu už nevadí,když chtějí pomůže jim.Pohoršuje se nad tim,že spolužák se jim posmívá,brání je dokonce vlastním tělem.Co ale nedokáže pochopit i přes všechnu moji snahu vysvětlit mu to,je že proč je ten kamarád pořád tak smutný a nikdy se neusměje."Vždyť já si s nim hraju a povídám si s nim,tak by se mohl usmát ne?" jsou jeho reakce.Je to těžké a myslím,že pochopit to může až podstatně později.