Re: Takové rady mám moc ráda

Mám úplně stejné zkušenosti. Sice jsem byla od narození syna přesvědčená, že se u jídla žádné divadýlko odehrávat nebude, že se bude prostě pouze a jenom jíst. Opak byl pravdou. Pokud jsem chtěla, aby vůbec něco snědl, musela jsem mít v zásobě na stole neokoukané "hračky" a jednoduše ho něčím zabavit. Ve finále to vypadalo tak, že jsme např. dávali do skleničky čočku nebo fazole, ale syn se u toho najedl. S přibývajícím věkem si sice nechal vysvětlit, že u jídla se sedí a nic jiného nedělá, ale to mu vydrželo vždycky jenom chvíli. Teď mu jsou 3 roky, u oběda krásně sedí, drží se lžičky a baští sám, ale jenom do té doby, než si umane, že už jíst nebude. Někdy sní vše bez řečí, jindy si vzpomene v půlce jídla, někdy hned po pár soustech. Pak mi nezbývá nic jiného, než ho dokrmit. U ostatních jídel sedět nevydrží, kousne si, ale hned si zase utíká hrát. Tak je to po celou dobu, než sní celou svačinu nebo večeři. Prostě ještě pořád jsou pro něj důležitější a hlavně zábavnější hračky, než rohlík nebo chleba ležící na talíři. Ve školce je to ale jinak. Zřejmě mu jsou ostatní děti příkladem, sní všechno a sám a dokonce si ho i chválí, jak krásně hamá. Přiznám se, že co se týká stylu jeho jedení, jsem rezignovala. Ať si klidně hraje, jen když u toho jí...