"Dobrá rada nad zlato"

Tyhle rady jsem u svého syna poslouchala mnohokrát, ale kdo ho viděl u jídla na vlastní oči, přestal mít "rady". Od jeho 1 roku přestal pít mléko v jakékoli podobě /a opravdu jsme vyzkoušeli vše :-(/ Z jídla mu stačili 2-3 lžičky a pokud mu náhodou něco "zachutnalo" a já zajásala, za pár dní stejné jídlo zase odmítal. Nechat ho o hladu, to nebyl pro něj žádný trest, ale odměna. Klidně by vydržel i 2 dny jen s pitím. Připomínám, že nepil mléko. Snažila jsem se ho nacpat mléčnými výrobky /kvůli vápníku/, ale bez problémů jedl jen pribináček a to jen tak 1/2 kelímku a plátkový sýr /1 plátek/. Samozřejmě to odnesly zuby, které mu začaly růst až v 10 měsících a všechny co narostly po 1 roce se mu brzy kazily. A ještě podotknu, že sladká jídla nesnášel, na zákusky, bonbony apod. se až donedávna díval s nechutí a čokoládu začal jíst až tak v 8 letech a nelepší je ta "na vaření". Takové dítě můžete nechat stolovat i samo, protože jídla se dobrovolně nedotkne a nemáte žádný nepořádek.
A ještě malá perlička: kupodivu je můj syn jeden z nejzdravějších dětí u naší dětské lékařky (zuby už má dávno druhé a srovnané) a jeho osmiletá sestra jedla vždy normálně.