Re: Takové rady mám moc ráda

Ivule, asi nemáš tak "nežravé" dítě, jak si psala, když hned první pokus byl úspěšný :-) Jsou děti, do kterých prvně bez hraček nedostaneš ani lžičku. A jestli kostky nebo jídlo, to je dost velký rozdíl. Kostky se nedají jíst! I když zatím je pro malou lžička i jídlo zábava, nevěš hlavu, brzy zjistí, že lžička se dá dát do pusy, a že chutná mnohem líp než gumová kačenka. Teprve potom se začne snažit jídlo nabírat a cíleně ho dávat do pusinky. A že u toho nadělá binec? Některé děti po jídle končí i ve vaně.
Je pravda, že u nás mělo mnohem větší úspěch samotné jídlo než lžička. Kus celeru, petržele , brambory, dokonce i těstoviny lovila a dávala do pusy. Každý týden měla v oblibě něco jiného, co zmizelo z talířku jako první.
A s tou polívkou pozor, postupně by děti měly respektovat, že něco nemohou jíst sami, ale musí se nechat nakrmit. Jogurty, kaše... to všechno brzy bude jíst sama, namočí lžičku a jídlo na ní zůstane, i když lžičku po cestě do pusy třikrát otočí. Polívku dovolit mnohem později, až bude lžičku ovládat. Třeba to nebude ještě úplně dokonalé, ale už ji nebude otáčet. Polívkou už se jen zdokonalí a máte vyhráno.

Ještě k odstavci extra pro mne, o "nepocitu hladu" nic nevím, jen pochybuji, že by to mohlo být dědičně. I když, kdo ví...

Přeji hodně úspěchů
Marie