Kojení,umění?

Ahoj,

mám už dvě děti a kojení za sebou,ale absolutně chápu,co popisuješ.

Poprvé jsem byla přesvědčená,že to utnu hodně rychle,protože jsem měla hodně citlivá prsa a vadilo mi všechno.
Když se malá narodila,bylo to ve 34.týdnu,malinká a nemocná.Velké štěstí bylo,že jsem porodila v Krči,kde si se mnou vyhráli.Mám velká prsa a kojení bylo vážně umění.Málem jsem to malé děťátko udusila (přeháním!!)Ve třech týdnech začala 3. měsíční kolika(trvala 4 měsíce) a byl to očistec.Malá přes den byla hodné miminko,kromě kroucení během kojení,ale večer to byl děs.Vyzkoušeli jsme úplně všechny rady a nezabralo nic.Rourkovali jsme,hladili,masírovali,cvičili a malá vesele blinkala a řvala.Do půl druhé do rána vydržela nepřetržitě vřískat.To vše celé dlouhé 4 měsíce.Kromě toho jsem z neznámých příčin kojila od 2. měsíce jen z jednoho prsa.Je to nevysvětlitelné a v u druhého dítěte to bylo zrovna tak.Nicméně jsem kojila plně 6 měsíců a 7 měsíc s příkrmy.Pak se mi sama laktace zastavila.
U syna vše probíhalo úplně v klidu.Kojení každé 3 hodiny přes den,večer naposledy mezi 19.-20. hodinou a pak až ráno v 5.hodin a to od 3.týdnů.Kojila jsem ho 8 měsíců a pak se mi opět samo mléko přestalo dělat.

Obě zkušenosti jiné,obě děti jsou jiné.Dcera je živel,malý byl klidnější a pohodovější.Stejně ale to byly nádherné chvílůe,když se ke mně při kojení děti tulily a někdy mi ten pocit hodně chybí,i když se tulí oba rádi ještě dnes.
Peťka