Re: A ty co nekojí ?

Kdyz se mi pred dvema lety narodil muj chlapecek,myslela jsem,ze budu tak pul roku urcite kojit.No ale vsechno dopadlo jinak,stezi jsem vydrzela dva mesice,neslo nam to,porad plakal,ja jsem byla nestastna,ubrecena cele dny,ven jsme skoro nechodili,protoze jsem nemohla snest ty pohledy kolem me,proc mi to dite v tom kocarku tak strasne krici?A stejne jsem cele dny hlavne prosedela v kresle s ditetem u prsa,protoze jakmile jsem ho od neho oddelala,zacal krik.Ale kojit se prece musi,jde to kazdemu a v kazdem pripade je to nejlepsi.Chacha,dnes uz se tomu jen smeju.Po porade s detskym lekarem jsme vyzkouseli Nutrilon a co se nestalo.Po par dnech bylo z ukriceneho miminka roztomile miminko a ze me konecne vyspana a vesela maminka s krasnym chlapeckem v kocarku.Kdyz si na to ted vzpomenu,byly pro me prvni dva mesice opravdu strasne,pripadalo,mi,ze jsem spatna matka a moc nerada na to obdobi vzpominam.A myslite si,ze jsem kvuli tomu kratkemu kojeni spatna matka?Sveho chlapecka mam nadevse rada a je nam spolu moc krasne.Je mi zle z tech fanatickych zastancu kojeni,kteri si ani neuvedomi,co to dela s temi,ktere kojit nemuzou.Dobre si pamatuju ,co se mnou delalo,kdyz se houf maminek zacal hlasite podivovat nad tim,jaktoze uz proboha nekojim,kdyz jeste dite nema ani pul roku.Bylo jim jasne,ze kojit proste nechci.Chtela bych rict vsem maminkam,ktere kojit nemohou,nebo to proste nezvladaji jinak nebo treba kojit vubec nechteji,ze je to jen jejich vec a ze pro jejich detatko bude urcite lepsi klidna a hodna maminka,ktera nekoji nez nervozni a uplakana,ale za kazdou cenu kojici.