Z Čech mám stejnou zkušenost

Když si to tak čtu, tak je (a bylo) v Čechách ještě stále příliš těch, kteří se vyžívají v tom, odreagovávat si svojí životní resp. pracovní frustraci na těch, kteří se díky momentální indispozici nemohou bránit. Nebo na ostatní resp. jejich pocity kašlou. Rodila jsem ve 20ti 1990 v Praze-Podolí a do dneška nezapomenu, jak mi nikdo nevěřil, že budu rodit. Tak mi (v porodních bolestech a noční košili) dali do ruky různé žádanky na vyšetření (těhotenská cukrovka, ultrazvuk, apod.) Stála jsem v čekárně s ostatními maminkami "zvenku" a omlouvala se za svoje chování, když jsem měla stahy. Zkusila jsem poprosit sestřičku z ultrazvuku, jestli bych nemohla předběhnout, ale vysledek byl, že jsem na řadu přišla jako poslední v prázdné čekárně. Pan doktor zkonstatoval, že rodit nebudu a potvrdil, že můj syn bude holčička. Abych to zkrátila, na hekárně si mě potom taky nikdo moc nevšímal, když mi praskla voda, dostala jsem vynadáno od uklizečky, že právě vytřela a že jí ze mě bolí břicho. Doktory a sestry jsem celou dobu slyšela ze sesterny, někdo měl narozeniny a tak dělali, jako že mě neslyší, když jsem na ně volala a zvonila (nakonec se ukázalo, že to byl porod tak na císařský řez a po porodu na mě resp. nasledky svolali konzilium). Nakonec přišli, konstatovali, že už tedy jo, ať si vezmu tašky a jdu na sál. Jo a po porodu mě tam zapoměli (řekli mi, že mám ležet, tak jsem ležela, zhasli, zavřeli a zapoměli), našli mě, až když neměli nikoho na krmení). Manžela poslali mezitím domu a nikdo mi neřekl, že tam vůbec byl (přijel ze zahraniční cesty dřív, protože mu volali příbuzní). Po 15 letech jsme zatoužili po miminku a nic. Tak jsem se snažila pana doktora přesvědčit, že by možná pomohla laparoskopie (ony ty záněty v průběhu života umějí své). To odmítl s tím, že by rovnou udělal umělé oplodnění (to dělá jeho známý na soukrom klinice). Do toho nechtěl jít manžel, tak jsme vyrazili do Německa (je Němec). Tam mi laparoskopii doporučili. Pobyt v nemocnici byl jako dovolená v ozdravovně, dostala jsem do ruky menu a před operací mladého ošetřovatele k ruce, který mě přivítal slovy: Jsem zde, abyste se cítila dobře. Vše dobře dopadlo a dnes jsem ve 4 měsíci. Odstěhovali jsme se do USA,kde budu rodit. Ale zkušenosti odtud, to je asi na jiný článek. Zažila jsem si už i pohotovost v nočním Detroitu, ale ať už se dělo co se dělo, na personálu bylo vydět, že ještě stále něco k lidem kolem sebe cítí, i když už toho tolik zažili.