přehánění?
Taky zásadně nesouhlasím s tím, aby se dětem nadávalo do kreténů, nebo se jim říkalo sklapni atd. Zároveň chápu, že lidem občas ujedou nervy a na své potomky zařvou. Souhlasím s Monty, že existují děti , které na dobré slovo nebo napomenutí prostě neslyší. Mám synovce, kterému je pět let a zásadně si chce vždy hrát s tím, s čím si hraje můj syn (necelé dva roky). Teda hrát, prostě okamžitě běží k autíčku, s kterým si Honza mírumilovně hraje, vyrve mu ho z ruky tak, že Honza spadne a pak ho hodí na zem.Honza je ještě v klidu a vezme si novou hračku. A zas o ni přijde. Když tohle synovec udělá třeba pětkrát po sobě, chytne Honza nerva a začne brečet. Nikdy nevím , jak se mám chovat. Moje mamka mě nedávno totiž napadla, že na synovce jenom řvu a , že ho nesnáším. Ano, pořád řvu, ale opravdu se mi nelíbí, když záměrně ubližuje druhým a dělá mu radost rozplakávat moje dítě, včetně fyzického ubližování. A kdyby šlo jen o Honzu. S oblibou trápí zvířata, trhá jim chlupy,topí kočku v záchodě, háže po nich kameny apod. Když trávím čas společně se sestrou, v podstatě neustále sleduji, jestli Honzovi nepíchá do očiček, nesnaží se ho zabít. Už když jsem byla těhotná, ukazovala jsem mu, že nosím v bříšku jeho malého synovečka a on mě vší silou do břicha praštil.Byla jsem dost překvapená, tak jsem ho chytla za ruku a vysvětlila mu, že to se nesmí, protože to miminko uvnitř to bolí a může mu moc ublížit. Chápavě přikývl a když jsem mu ruku pustila, že teď teda miminko spolu pohladíme, praštil mě oběma dvěma. To je jen ukázka,proč to nakonec vždycky skončí řevem. Nechci na něj neustále ječet, ani nechci aby se mě bál, protože s čistým srdcem můžu říct, že není pravda, že ho nesnáším. Vím, že děti jsou často kruté, můj syn taky není žádný andílek, ale ani jemu podobné chvování nemíním tolerovat a navíc si myslím, že v pěti letech už by měly mít děti alespoň nějaké hranice chování k ostatním. Vím, že tohle už patří do jiné diskuze, ale právě jsem strávila společný týden se sestrou a jsem toho plná. Celý víkend jsme se sestrou jen křičely nech ho, nedělej to, neperte se, nebij ho a od rána do večera poslouchaly jekot dětí.
My jsme se sestro taky praly a dost drsně, ale taky to ségra schytala, když mě omráčila dřevákem :-))
Jo a k článku: přijde mi to dost přehnané, líčit češky jako uječené matky, které ťutinkují nebo urážejí své děti. Tak jako nevěřím na pohádky, že v Americe říkají všichni rodiče stokrát za den miluji tě.-
A ani neexistuje starší generace našich rodičů, kteří neumí říct dítěti, že ho milují. To jsem jediná, která si s rodiči hrála tááááákhle tě mám ráda?
Odpovědět