Tleskam

pristupu Vandy a Toranoko a take svych rodicu. Po rocnim vztahu s mladym muzem, ktereho moji rodice poznali coby slusneho inteligentniho cloveka, jsem jim oznamila, ze se k nemu stehuji. Do osmnacti mi v te dobe chybelo plus minus pul roku. Nepropukli v jasot, ale take mi to nezakazovali. Tusili, ze by riskovali pul roku me revolty, nafouknutych ksichtu, nazlobeni a po pul roce odebrani se za hlasem meho srdce, zrejme nasledovaneho dlouhym casem ne zrovna idealnich vztahu mezi mnou a jimi. Pomohli by si? Nepomohli. Radeji se smirili s tim, ze jejich dcera - mozna predcasne, tezko rict - hodla budovat svuj domov, svou domacnost, svuj vztah. Vysledek se dostavil - z divoce pubertalni slecny se stala mlada zena, zjistujici, ze lednice se sama nenaplni, ze podlaha neni samovytiraci a bordel se do koberce take nevstreba. Pradlo nenaskace do pracky a take z ni nevyleze a ze jidlo se musi varit a ze to muze byt i zabavne. Ze zit s partnerem vyzaduje neco ponekud jineho, nez ho dvakrat tydne videt ve vinarne. A spoustu dalsich veci. Byl to muj prvni vazny vztah, trval pet let a mnohe me naucil. Odstehovani se ucinilo vzajemny vztah me a mych rodicu kouzelnym, dospelym. Nebranit pubertalnim detem v prvnich vztazich, i kdyz to obcas stoji hodne zatnute zuby, muze byt ve vysledku prospesnejsi, nez drzet doma potomka do doby, kdy prinese cerveny diplom z VS a termin svatby se stvorenim, ktere jste v zivote nevideli, protoze se synacek/dceruska bali ho privest domu, protoze "se to nehodi a jsme moc mladi"...

Pohotova reakce pana Nagla se mi moc libi - nezakazal, neshodil sveho syna ani jeho slecnu, pouze decentne naznacil pochybnost o vhodnosti toho, co mladez navrhla. Takovou reakci ocenuji, at je ratolestem 15 nebo 35. Ve vysledku mi to prijde vychovnejsi, nez direktivni zakaz, na ktery se v tomto veku sovedcene reaguje sprajcem a zabejcenim se...