a nebo s dvěma,třema...

já cestuji s půlročním klukem a o dva roky starší dcerou a vždy je to pro mne stresující. vystupuji nebo nastupuji tak že stojím ve dveřích abych zamezila jejich zavření než bude celá naše skupinka kompletně venku nebo vevnitř. kolikrát se mi stalo že buď mi chtěl řidič odjet s kočárkem nebo s dítětem. neexistuje lepší varianta jestli nejdřív vyndavat kočárek nebo chodící dítě. doporučuji si okamžitě někoho zjednat musíte se přemoci a požádat nejdřív tak do luftu a pokud vidíte odvracející tváře i si konkrétně vybrat. ovšem ani to není zárukou úspěchu. spolehnout se na druhého. jednou jsem pomáhala vystupovat mamince s kočárkem a na oplátku mi ona chtěla pomoci zase nalodit holku za náma do autobusu. řidič patrně předpokládal že dítě patří jí (na zastávce jsme byli je mi ale asi jsme splynuli s křovím....)a odjížděl...co to je pro to dítě si radši ani mepředstavuji. a hlavně když má cesty spojené s tím,že mamka tak ob cestu řve na řidiče " mám tam ještě dítě!" a pak v nepřehledné situaci kdy je spolucestujících mraky se také může prosba o pomoc nevyplatit. jednou mi také pomáhal jdeden pán s dcerkou tentokrát za námi z tramvaje (tomu že vystupuje ona poslední dávám přeci jen přednost při představě, že by se mohla rozejít z tramvajového ostrůvku do ulice mezi auta než já vyndám kočár)no ale než jsem se k ní stačila otočit museli mezi námi vystupovat lidé kteří měli tak strašně na spěch(stála jsem těsně pod schody ona nad nimy a přesto si tudy našli cestu) a stratila jsem s dcerou kontakt. co vše by se mohlo stát mě také nenechává klidnou. klidně by ji mohl odvést a já bych jen zírala. nikdy nevíte koho vlastně o pomoc žádáte....
jednou jsem také ,já hloupá,čekala kdy sedící lidé vtramvaji zhodnotí že by si moje dcerka zasloužila sednout,ale nic a já si řekla že to odstojí,to zvládne. trochu kňourala a já ji zvedla do náručí což jsem neměla patrně dělat. zmítajíci tramvaj a tahle houpací poloha měla za následek to,že se dcera pozvracela.najednou bylo kolem nás místa dost a mohla si sednout...asi nemusím popisovat jak jsem se cítila.
stačí jeden týden kdy se vám nakupí pár takových zážitků a troufám si říct že z toho může být tramvajofóbie....já ji skoro mám