chce to optimismus

Jezdim tramvaji v Praze s kocarkem uz patý měsíc a naprosto vpohodě. Na zastávce mávnu na řidiče, on se usměje, že o mně ví, slušně poprosím někoho, kdo stojí nejblíž - jen jednou se mi omluvila paní, že má bolavá záda. Přistupuji k cestování v MHD s optimismem, asi ze mně vyzařuje, neboť už se mi 3x stalo, že se 2 chlapíci dohadovali, kdo mně pomůže. TAk se zkuste usmívat :-))