Kojit, kojit, kojit.............

Ahoj, když se mi před 5 měsíci narodila dcera, byla jsem rozhodnutá kojit, bylo to něco tak přirozeného, že mě ani nenapadlo dávat jí UM. Po porodu jsem čekala, že dostanu malou na bříško, jak porodnice propagovala ve svých materiálech. Omyl. Dítě bylo odneseno na "čistící" proceduru. Minimálně hodinu mě šili a nakonec mi ještě vyškrabovali placentu. Když pak všichni odešli a já přiložila malou k prsu, byla jsem nešťastná, vůbec se nedařilo. Po půlhodině jsem vyslala manžela, aby šel najít někoho, kdo by nám s tím pomohl, jako prvorodička jsem si vážně nevěděla rady. Po několika urgencích dorazila sestra a sprdla mě, že co bych chtěla, že malá spí a tak asi sát nebude. No ano, pak už spinkala, když přišla jaksi později než bylo třeba....pak jsem se skácela k zemi, takže jsem byla oživována a nakonec jsem dostala kapačku a malá mi byla odebrána. Když mi ji ráno přinesli a chtěli, abych začala kojit, ak jsem to zkoušela. Ale malá hodně spala, dokonce váhově byla maličká. Doktorka na vizitě mě vždycky akorát sprdla, že málo kojím a že takhle to nejde. Moje slova o tom, že malá fakt nejde vzbudit ji nezajímala....Připadala jsem si neschopná....Nakonec mě nechtěli ani pustit domů, že malá nepřibírá tak jak by měla. Sestra nakonec umluvila primáře, takže jsme mohly opravdu domů. Byla jsem šťastná jako blecha a nevěděla co budu s tím kojením dělat. Večer doma se mi nalila prsa, to jsem myslela, že umřu, bylo to strašné. Od té doby kojím a nemám jediný problém (kromě moučnivky, kt. jsem měla na začátku a situace, kdy se dcera odtrhávala od prsu a dělala u toho různé věci jen ne a ne sát...). Souhlasím, že pokud kojení nejde, tak to holt nedje. K čemu je vyčerpaná zničená matak dítěti? K ničemu. Důležitá je láska a péče, kterou dítěti dáte než kojit za cenu šíleného sebezničování. Přeji všem spokojená miminka a krásné mateřství :)