Úleva - nejsem sama

Diky za clanek. Ani ja nekojila a jak krasne jsem si uzila mindraku, ze jsem totalne neschopna :-).
Mela jsem mleka hektolitry, ale maly se narodil predcasne, byl drobecek a tak na nej moje "mlikarny" byly trosku velke. Pral se s tim statecne, i kdyz mu to davalo zabrat, a asi bychom kojili, nebyt zasahu neurolozky - kdyz pindu prendavali z inkubatoru do postylky, upadl do mirne letargie. Par dni proste zapasil s tim, aby si sam zvladl udrzet telesnou teplotu, a tak hlavne spal a o kojeni nemel moc zajem. Normalni stav, jak mi vysvetlil neonatolog. Jenze shodou okolnosti si jej zrovna v ty dni prisla prohlednout neurolozka a ta jej shledala hypotonickym a nasadila mu nejake medikamenty na podporu mozkove cinnosti. Me do te doby normalni dite zacalo byt hyperaktivni, cele dni a noci probrecelo a kojeni se nam prestavalo darit. Pritom prvnich 9 dni nas pani doktorka vydavala za ukazkove pripady pro prirucku o vzornem kojeni, jak nam to krasne slo i pres matyskovu malou pusinku a me velikanske prsy. Na moje prosby o vysazeni leku, po kterem se tak rapidne zmenilo chovani naseho drobecka, nikdo ze zacatku nereagoval, lek vysadili az po 14 dnech. To uz jsme ale s kojenim byli v koncich - protoze maly byl ostre sledovane miminko co se vahy tyce (pocitali jsme kazdy gram), jakmile mi zacal ubyvat na vaze (coz bylo prvni dni po presuno z inkubatoru do postylky diky jeho unave logicke), sestricky jej zacali prikrmovat ze strikacky. Z te to samozrejme teklo rychleji a s mensi namahou nez z prsu. No, muj syn je chlap jako vysity, take se nepretrhne, casem se mu strikacka zalibila vic nez moje prso a uz jsme se vezli - jakmile jsem jej prilozila k prsu, zacal rvat jako pominuty a uklidinil se az u strikacky. V porodnici to jeste slo, ale doma to uz bylo k nevydrzeni. Vytrvala jsem a neustale jsem jej prikladala, ale scenar se opakoval, a tak jsem nakonec dopadla tak, ze jsem mleko odstrikavala a Matej jej dostaval z lahvicky. Z prsu odmital naprosto sat. Takhle jsme "kojili" 4 mesice - odsavackou se mi nepodarilo mleko dele udrzet a zadne miminko, ktere bych mohla normalne kojit, aby se mi delalo mleko, v okoli nebylo k dispozici. A to vse diky kontrole neurologa v nepravou chvili a diky tomu, ze mamu v porodnici nikdo neposloucha - oni jsou preci vsichni chytrejsi nez Vy, ktera s tim ditetem jste 24 h denne, porad ho pozorujete a ani na minutu ho nespoustite z oci. Neurolozka, ktera ho vidi 2 x za dva mesice, o nem preci vi vsechno, ze?
Fajn byl take pristup sester na sestinedeli - co kus, to jiny pristup ke kojeni. Podle jedne jsem nesmela sahat na bradavky, podle druhe jsem mela sahat na bradavky, treti se s tim vubec nebabrala a rovnou rvala moje prso malemu do pusy tak, ze mi ho div neurvala, ctvrta mi tvrdila, ze mam vpacene bradavky a nutila mi ke kojeni kloboucky, ktere Mateje vylozene vytacely, pata mi tvrdila, ze nikdy nemuzu kojit, protoze Matej je proste nedonoseny a je moc maly na to, aby to zvladl a tak dale a tak dale. Proste nezapomenutelne zazitky. A tak i kdyz jsem mleka mela dost, dopadla jsem jak sedlaci u Chlumce. Mela jsem z toho krasnou poporodni depresi.
Drzim vsem maminkam palce, aby si nicim podobnym nemuseli projit, a kdyz uz se stane, ze kojeni proste nejde, aby na ne nikdo nekoukal jako na macechy.