konecne vidim ze nejsem jedina neschopna

moje matka nas obe sve deti kojila sotva tyden v porodnici a tvrdila, ze pak uz mliko nemela. porad do mne hucela, ze nez pujdu rodit, musim mit doma karton kojenecke vody a krabici sunaru, protoze jakozto jeji dcera taky urcite zadna kojna nebudu. ja nakrmena literaturou a soucasnym trendem jsem zadnou vodu ani sunar nenakoupila a zarekla jsem se, ze ja proste kojit budu a taky jsem se na to moc tesila. uz jen z vrozene lenosti se mi nechtelo vymyvat lahvicky atd.moje gynekolozka tvrdila, ze neexistuje duvod, proc by zdrava zena nemohla kojit.
komplikovany porod oddalil 1.prilozeni, pak jsme se i s malyma bradavkama pres kloboucek rozkojili na maximum, ale po 2 tydnech to zaclo jit od desiti k peti.syn ubyval na vaze, k prsu evidentne vubec nechtel, rval a rval, kdyz uz usnul, tak vydrzel spat i 10 hodin, coz jsem ho nechtela nechat, ale kdyz jsem ho vzbudila na kojeni, tak mi daval dost durazne najevo, ze by radsi spal a nechtel se prisat. diky systemu: odsat, ulozit do lednice, nakojit a pak dokrmit z odsateho jsem zjistila, ze to co ja mu nabizim je pro neho leda tak uspokojivy predkrm. detska lekarka mne uklidnila, ze to neni zadna tragedie a ze ho muzu s klidnym svedomim dokrmit sunarem. jenze po nasazeni sunaru uz k prsu nechtel vubec.par dni jsem jeste praktikovala odsavani a nasledne krmeni z lahve, ale sama jsem videla,ze odsavani je pro mne cim dal vic bolestivejsi a vysledny efekt mizivy. moje mleko cinilo tak 10% jeho denni spotreby.s placem a vycitkama jsem toho nechala a zustala u sunaru. i toho pil daleko vic nez bylo mnozstvi uvadene k jeho veku.ALE v tu chvili se nam ustalil denni rezim, pres den pil kazde 3 hodiny, celou noc prospal a plac jsme slyseli velmi vyjimecne. to, ze ja jsem mohla v noci spat svych 8 hodin ze mne udelalo zase normalniho cloveka, kterej se postara nejen o mimino, odsavacku a prsa, ale treba i uvari , poklidi, zacvici si, popovida s manzelem...... do te doby jsem byla vystresovana, nevyspala, rozklepana a vubec jsem nechapala co je krasnyho na tom mit miminko. moje gynekolozka mi pri kontrole v sestinedeli neskutecne vynadala s komentarem,ze jsem o to asi moc nestala kdyz jsem to tak brzo vzdala.navrhovala homeopatika a akupresuru na rozkojeni, tak jsem sla domu a syna ve chvili kdy by mel byt hladovy prilozila. diky jeho reakci jsem mela behem pul minuty jasno: sunar ! gynekolozka nebyla posledni kdo se do mne obul. ve 3 mesicich sel syn do nemocnice, kde mne automaticky ubytovali s nim v pokoji a pak se hrozne divili, ze nekojim. vystridali jsme behem 1.roku nekolik oddeleni a musim rict, ze sestricky to braly jeste relativne v pohode, ale kojici maminky na mne vetsinou koukaly hodne skrz prsty.ale ja opravdu nemam zapotrebi se pred nikym obhajovat a vysvetlovat. jak rekla nase pediatricka: kdyz to nejde, tak to nejde a nema smysl trapit ani jeho ani sebe. a co se tyce pomeru nemocnosti kojenych a nekojenych, tak v te nemocnici jsme vetsinou byli na celem oddeleni jedini nekojici.........