Re: Opačný problém

Zdravim vsechny a neda mi to nenapsat...zazila jsem totiz oboji - na pocatku tu bezmoc, stres, sileny pristup sestricek, do krve rozkousane bradavky, po hodine odstrikavani deset ml krve deset deset mleka, placici dite, ale pak se to nejak zlomilo, i diky tomu, ze jsem navzdory radam kojila ne kazde tri hodiny, ale kazdych ctyricet minut s chranici bradavek a nakonec tenhle muj vymysleny system, o kterem jsem se radeji moc nesirila, protoze jsem si parkrat vyslechla co si o tom myslelo okoli a taky o pauzach ditete potrebnych pro traveni (coz samozrejme chapu, jenze z logiky veci vyplynulo, ze kde nic nebylo, nebylo ani co travit)....takhle jsem to vydrzela tak do tretiho mesice a najednou to byla parada, zadny problem s kojenim, zahojene bradavky, dostatek mleka...

No a pak nastal ten opacny problem...syna jsem kojila do dvou a ctvrt roku a nevedela jsem jestli bude kojeni vyzadovat i na stredni skole :) a prestala jsem jen kvuli neunosne situaci s manzelem, ktery zastaval a bohuzel i zastava nazor, ze kojenim jsem dite rozmazlila a ze kdybych tak dlouho nekojila, syn by nemel ty obcasne klasicke hystericke sceny, nebyl by na mne tak fixovany atd. Tedy, abyste mi rozumely/li, ne ze bych si nechala od manzela diktovat co mam ci nemam delat, ale tohle jsem chapala spis jako vyraz jeho zoufalstvi, ze vlastne i kdyby se snazil sebevic, je svym zpusobem handikapovany, protoze i kdyz byli treba sami, prisla jsem ja s mlekem a driv ci pozdeji se stala objektem synova zajmu :)
Faktem je i to, ze syn vypada tak o dva roky starsi nez je a ze jsem se setkavala v lepsim pripade s udivenymi reakcemi verejnosti, v horsim pripade primo s odsuzovanim, kdyz treba dojedl spenat s knedlikem a dozadoval se kojeni :)
Takze jsem zacala resit jak prestat a tohle odhodlani se misilo s pocitem, ze mu to nemuzu udelat. Premyslela jsem o tom cele dny a noci a mela z toho obrovsky strach, ale pak kdyz jsem to konecne udelala, tak jsem pochopila, ze ja jsem to resila vic nez on, on to proste vzal tak jak to je, resp. ne uplne, ale dve noci uspaval manzel a ne ja a pak uz se vzdycky jen tak cvicne zeptal, ja rekla ze nemam a bylo, zadny krik ani hysterie...Ale bylo to krasne obdobi a myslim, ze jsem kojila tak akorat...
Manzela, ktery si mysli, ze kojeni vede k rozmazlovani asi nepredelam, ale celkem statecne se branim..:) (mam jeste mladsi dceru, ted patnactimesicni a kojim a kojim a kojim - ale po tom, co jsem prozila tenkrat, kdy to vubec neslo, absolutne chapu vsechny zeny, ktere nekoji...
Takze abych to shrnula, tenhle prispevek je mozna i o tom, ze frustrace prozivaji jak ty co nekoji, tak ty co koji...