tak jak to člověk cítí

Milá Meluzíno,
myslím, že tvůj přístup je naprosto vpořádku. Pokud k celé věci přistupuješ s odpovědností a také s otevřeným srdcem, není nic lepšího. Navíc -a to je podle mě nejdůležitější- rodiče dítěte o tvém postoji ví a souhlasí. Co se týče křtu jako takového, mám na něj velmi smíšené názory. Asi záleží jak to kdo bere. Já sama nejsem věřící - tedy v tom duchu, že bych byla v určité církvi atd...věřím jinka ve spoustu věcí, ale nemám zapotřebí se kvůli tomu sdružovat na určitých místech atd...- to by bylo na celý článek :)))
K církvím a náboženstvím, jako druhu instituce, řídící se určitými pravidly, mám dost výhrad proto jsem své dítě nenechala pokřtít. Opravdu jsem k tomu neviděla jediný důvod. Názory některých mých známých, že nechali dítě pokřtít, aby zkrátka bylo pokřtěné, aby jako něco mělo do života a že je to přeci pěkný obřad atd...nesdílím a ke křtu bych takto nezodpovědně přistupovat nemohla.
Mnoho mých známých ale na druhé straně odsoudili vítání občánků jako komunistický zvyk a nebo si tam tedy šli pro tu kytku. Já jsem tam šla proto, že jsme tenkrát bydleli ve čtrvti, kterou jsem si zamilovala a přišlo mi přirozené, že starosta, kterého znám, přivítá moji dceru. (bohužel jsme se odstěhovali, ale nová čtvrť je naštěstí taky moc fajn).Abych to uzavřela nekritizuji ničí rozhodnutí. Důležité je, jak to člověk cítí a jestli to cítí upřímně. Myslím, že budeš dobrou kmotrou. pěkný křest.
Dáša