Re: Ad Wirth

Vím, že si nevymýšlíš. ...
Jinak , Meluzíno, ještě k tomu křtu: každý skutečně věřící si prochází v životě třebas i velmi dlouhodobým obdobím krize víry, nebo i dočasné "ztáty" víry. Každá krize je šance žít svůj vztah k Bohu (anebo k církvi) lépe, opravdověji než dřív.
Před pár lety jsem také řešila, zda pokřtít svého druhého syna, když jsem procházela krizí víry, a bála se, že nemůžu s čistým svědomím vyznat víru v Ježíše Krista (víru v Otce - Stvořitele , nebo Ducha sv. - to mi nevadilo, protože to bylo tak abstraktní, ale vyznat, že Ježíš je Bůh... jsem zbabělec, a vše bylo již připraveno na křest, hosté pozváni, koláčky napečeny, tak jsem to neodvolala. Předložila jsem to Bohu následovně: "Ty víš, že o Tobě pochybuji, že v tom nemám jasno, že jsem zbabělec, který neodvolá křest i kvůli pozvaným lidem, ale přeji si, aby život mých dětí byl ukotven v Lásce, aby stály od začátku na straně Dobra, a aby v tom měly od začátku jasno. Předkládám Ti svoji slabou víru i nevíru, udělej s tím, co chceš. "(Měla jsem výčitky svědomí i kvůli tomu, že můj muž věřící není, a vztah k Bohu tedy záleží pouze na mě a kmotrovi...)
Dostala jsem odpověď: Při vyznání víry v kostele náš stařičký senilní farář odříkával: Věříte v Boha, Otce Všemohoucího.... Věříte v Ducha svatého...? A ůplně vynechal otázku věříte v Ježíše, Syna Jeho jediného....!!! Vím, že to někomu může připadat banální, ale pro mě to byla jasná, laskavá odpověď: "Je mi jedno, jestli věříš ve všechna dogmata, jestli nemáš jasno, v tom, zda Ježíš byl Bůh nebo jak to bylo... Já tě přijímám, Tebe, Tvého muže, který prý ve mě také nevěří i Tvé děti .... nemám žádné podmínky."
)Uplně mi šel mráz po zádech.
(Pro právníky: křest byl platný, protože po pár minutách kostelník faráři pošeptal jeho omyl, a on vše doplnil, ale teď už mi nedělalo problém odpovědět: Věřím.)
Meluzíno, to je můj příspěvek: Nemusíme splňovat vše, co bychom měli, tady nejde o dokonalost, při křtu jde o osobní vztah k Bohu,nebo alespoň snahu o něj... ne o splnění všech podmínek...