Důležitý je skutek

Já jsem měla podobný myšlenky, když se mi narodila dcera. Já pokřtěná nejsem, ale jsem věřící, a manžel pokřtěný je, ale věřící není. Tak jsme zvažovali, jestli nechámě dcerku pokřtít, tím pádem bych musela být i já. A pak jsem se s tím svěřila kamarádce, která je pokřtěná ale nevěřící, jestli by šla za kmotru. A ona mi řekla, že to pro mě a pro malou samozřejmě ráda udělá, ale že kvůli tomu nemusíme podstupovat ňáký obřad, že je přece samozřejmost, že kdyby se něco stalo, tak se postará... A mně spadl ohromný kámen ze srdce, a taky mě to dojalo. A tak sme to nechali tak, jak to je.