pes přítel člověka

:-) hezký příspěvěk, ráda čtu příspěvky od Bellany
byla jsem od mala takový psí šílenec a nejvíc jsem milovala ty veliký, bez zaváhání jsem se po nich vrhala a hladila je, moje mamča tvrdla hrůzou, ale mě kupodivu nikdy nekousl pes - jen mě dostala opice v ZOO, když jsem jí naprosto nezištně podala do klece upadnutý kousek sušenky - nebo co to bylo
:-( doma jsme měli pudla - poněkud záludné povahy, ale velký pes lákal dál.
tak coby již samostatná žena jsem přemluvila svého nastávajícího, že sibiřský husky s modrýma očima je to, co k životu nutně potřebujeme. a tak jsme ho koupili za hříšné peníze. zkrátím to - jsou krásný, divoký, sví a vyžadují moře času. prožili jsme s ním hodně, od zlomenin (teda mých, ne psa) při běhání v zápřahu, po uhoněné ovce. po něm jsem dlouho vybírala s atlasem v ruce až vybrala - vlčího špice. Fenka Terezka byla moc fajn až na to že - ač v atlase psali, že neubližuje domácím zvířatům - zahlušila vše živé na našem pozemku mžiknutím oka. Dnes mě přemlouvá k pejskovi můj synek - a já už nějak nemám odvahu, - i když atlas psích plemen je pořád na svém místě...