Také mám ráda psy, ale...

...nemám ráda pejskaře - fanatiky a jejich bezvýhradnou a nekritickou lásku ke svým miláčkům. Psa měly jak mí rodiče, tak i my, takže vím o čem to je, člověk si k zvířeti vypěstuje vztah jako k dalšímu členu rodiny. Ale dá to fušku, starat se psa tak, aby netrpěl buď přemírou lásky a pečlivosti páníčka, nebo naopak nezájmem, který u někoho může přijít po prvopočátečním "okouzlení" .Realita je však jiná, pravidelné venčení, výcvik, uklízení psích exkrementů..., no lecjaký páníček to pěkně fláká, viz travnaté plochy plné psích výkalů, pobíhající a obtěžující psi v parcích a na dětských hřištích. Přijde mi, že ve městech už nějak těch psů moc. Já osobně bych už psa nechtěla, nemohla bych se mu tolik věnovat z časových důvodů, značně by nás omezoval v našich aktivitách, ještě mám v blahé paměti, jaký byl problém jet na dovolenou a sehnat někoho, kdo by psa měl u sebe. Nehledě na to, pokud má psa někdo v bytě nebo domě, ty chlupy, tak to by mě už zničilo a to nejen kvůli mé alergii na ně...

Jestli já ještě někdy budu mít psa, tak možná coby stárnoucí paní v důchodu - udělám dobrý skutek a vysvobodím nějakého chudáčka z útulku, poskytnu mu boudu a misku s žrádlem a on mě bude naoplátku hlídat :)

Jinak článek je se pěkně čte, je napsán lehkou rukou a zábavnou formou, Bellana má smysl pro humor.