Zlá zkušenost s sobectví

Lidé mají sklony cítit se jediní na světě, i když těhotní nejsou.
Před dvěma lety se mi stala podobná příhoda a to v jeden den dvakrát po sobě. Podotýkám, že jsem byla vždy na správné straně chodníku - tedy vpravo. Jela jsem s kočárem a malým miminkem v něm. Kočár byl dost špatně ovladatelný - taková ta klasická těžká čtyřkolka. Každá maminka, která s tím někdy jela, ví, že zatočit nebo se vyhnout s tímto monstrem je operace na několik metrů. Logicky proto očekáváme, že pokud proti nám jde zdravý člověk bez jakéhokoliv zavazadla, který kočár vidí, vyhne se.
První paní se nám sice vyhnula, ale na poslední chvíli a to tak, že se protáhla tou škvírou, která zbyla mezi kočárem a stěnou domu. Šli jsme vpravo a levá strana chodníku byla prázdná. Překvapilo mě to, ale nekomentovala jsem. O 15 minut později opět jedeme vpravo a proti nám pěstovaná sportovně vyhlížející čtyřicátnice. Nelžu vám, skočila mi přímo pod kočár. Viděla mě, levá strana chodníku prázdná, ale ona prostě čekala, že se jí vyhnu. Nevyhnula. Nejen, že jsem to nestihla - obě jsme měli docela vysokou rychlost, ale také jsem to udělala schválně. Cítila jsem se v právu. Jdu na správné straně a mám kočárek. Ona mě vidí. Ale neuhnula. Přejela jsem jí nohu. Začala nadávat. Na mou poznámku, že se chodí po chodníku vpravo a že je to její vina, že se nevyhnula, mi odpověděla: "no a co?" . Prostě paní si myslela , že je pupek světa a všichni se kolem ní točí.
Jak to viděla ona, nevím. Jak to vidíte vy, také nevím. Dodnes si myslím, že jsem byla v právu. Ale váš názor může být odlišný. Možná i já, jako matka s kočárkem, jsem předpokládala, že jsem pupek světa. Že mi lidé musí prokazovat úlevy. Ale ona šla na špatné straně - byla to její vina. :-)))))))