Re: Tlachání o dětech

Já to mám tak nějak "rozházený" všema směrama. Takže mám partu kamarádů a kamarádek, kteří jsou svobodní, rozebíráme všední věci, bavíme se spolu a udržují mě v realitě, jsem za to vděčná, že se můžu na chvíli odpoutat od mateřských starostí. A i když bereme dcerku s sebou, třeba na výlety, tak ji berou prostě tak nějak jako ... dalšího člena posádky. Není to pro ně někdo, o kom by se mělo rozvíjet téma "jak kaká". Je to prostě moje dcerka a mají ji rádi.
Pak mám zase kamarádku, která má dvě děti, ale většinou si spolu zajdem na pivo a mimo jiné třeba proberem porody a těhotenství a děti. Ale pak zase prndáme o bytové situaci, o známých atd...
Pak mám další kamarádku, bezdětnou, se kterou proberu naprosto všechno, ale zase ji nechci zatěžovat řečma o dětech, když ona ještě takový zkušenosti nemá a neví, o čem to je.
Pak mám zase manžela, se kterým si povídám skoro výlučně o dcerce, spolu ji obdivujem...
Takže já opravdu nemám zapotřebí zaplítat rozhovory s matkama, který mi přijdou tak nějak jednostranně zaměřený a upřímně řečeno, hovory o cizích dětech mě moc nezajímají. Nejsem v tom angažovaná a jestli se nějaký Matýsek bojí vysavače, je mi jedno.

Val - mně zase příde nefér, když ti to takhle manžel řekne, protože jestli seš takhle nastavená, že nemáš potřebu vykládat si s lidma, tak to asi nezmění a navíc to musel vědět, když si tě bral, ne?
Já vím o čem mluvím, můj manža je totální mlčoch.