Těhotná paní to trošku přepískla.

Pamatuju si tisíc podobných bezohledných situací. Na druhou stranu si uvědomuju, že po několika hloupých reakcích od okolních lidí jsem taky měla tendenci být konfliktní a z malichernosti udělat scénu, protože jsem si nepřišla v tu chvíli jako "nejtěhotnější" nebo "nejmaminkovatější", ale jako kus hadru.

Ono když slušně požádáte mladého muže o pomoc s kočárem do tramvaje a on s úsměškem odvětí "ať ti s tim pomůže ten, kdo ti to dítě udělal" ... (zůstala jsem štajf a počkala si na další tramvaj)
... když vám v tramvaji jako těhotné někdo uvolní místo a před vámi se na něj svalí opilec, ač místo nebylo uvolněno pro něj... (koukala jsem jak sůva)
... když v osmém měsíci těhotenství pustíte sednout babičku o berlích, stoupnete si, pod Vámi sedí puberťačka a ani nehne brvou... (jasně, řekla jsem si a vstala)
... když vám dítě brečí v tramvaji, vy se ho snažíte uklidnit a zároveň se připravit k vystupování a nějaký starý nevrlý pán (mám pro něj výstižnější pojmenování, ale budu kultivovaná) na vás začne přes celou tramvaj řvát ať "si to dítě laskavě uklidníte, kdo to má sakra poslouchat" a k němu se přidá chytrá důchodkyně - bývalá učitelka - a začne mentorovat ... (prostě už jsem byla fakt sprostá)
... když se s kočárkem nedostanete do krámu, dítě vám spí, vy potřebujete 5 obálek v malinkém papírnictví, 2 kroky od dveří k pultu, a na slušnou žádost o to, zda můžete nechat škvíru ve dveřích, abyste během toho minutového nákupu na kočár viděla, na vás prodavačka zostra vyjede, že je nachcípaná a chce trávit Vánoce s dětmi a vaše dítě jí nezajímá... (tak už jsem tam od tý doby nic nekoupila a v tom ajfru jsem chvíli uvažovala o nějaké pomstě)
... když kamarádka odchází s přetaženým synem z Matějské, on má záchvat vzteku, nechce pryč, válí se po zemi a brečí, klasickej vzteklej záchvat, a zastaví se u téhle dvojky těhotná dáma s partnerem a s opovržením celou situaci komentují typu "strašná matka, nevychovanej fracek" ... a vydrží jim to 5 minut určitě... (kamarádka je kliďas, tak supěla potichu)
... autobusák na lince, která spojuje porodnici, nemocnici, polikliniku a městský úřad, takže frekvence kočárků je nabíledni, na mě křičí něco o krávách, když se odvážím vstoupit se svým kočárem do nízkopodlažního autobusu (vejdou se tam s ochotným řidičem kočárky 3,ba dokonce i 4!), ve kterém už jeden kočár je... (podala jsem na něj stížnost, po měsíci mi bylo sděleno, že řidič vše popírá a byla mi nabídnuta konfrontace se řidičem, ha ha ha)

... naštěstí mám v zásobě i spoustu překvapivě milých, vstřícných a ohleduplných reakcí. Jedna za všechny, už nad tím sedím dlouho: V tom samém kočárkoidně-frekventovaném busu: Chystá se nastoupit vozíčkář, v busu jsou tři kočárky. Autobusák jde pomoci vozíčkáři, zjišťuje situaci s počtem kočárků. Jedna z miminek vystupuje s úsměvem a s prohlášením, že to má stejně jen jednu stanici, že se projde. Autobusák to neregistruje, pomůže vozíčkáři, který se zdráhá s tím, že si počká na další autobus. Vozíčkář doprotestovává, je v autobuse, řidič se rozhlíží a hledá vystoupivší maminku s kočárkem, která mizí v dáli. Řidič rozpačitě komentuje situaci, že to přeci nemusela, že by jí pomohl s kočárem dozadu. Všichni v autobuse vypadají jako že jim je blaze po duši :-) (netřeba komentovat bezpečnost městské integrované dopravy, o to tu nejde)