Re: Fisperandě

No, dámy, vidím, že si tady pěkně notujete, tak mi to nedá.
Je jasné, že každý k mateřství přistupuje jinak, není nutné se kvůli dětem všeho vzdát, na druhou stranu ale, pokud už se rozhodnu dítě mít, nějaké svoje předchozí aktivity bych zřejmě omezit měla, protože v určité fázi věku mě dítě prostě potřebuje a hlavně: Já jsem ráda, že mohu být s ním!!! Osobně jsem začala po dítěti toužit dost pozdě a teď si to proto užívám, do práce se zpět nehrnu, koníčky? A víte, že mě to už ani nebaví tak, jako dřív? Víte, že hrozně ráda spěchám zpátky za svým miláčkem? Nemám přitom pocit, že by dcera byla na mě závislá. A že se bavím jen s matkami malým dětí? Nu, proč ne, když jsem zrovna ve stejné životní etapě naladěna na stejnou vlnu? Až budu zase pracovat, budu se bavit o práci, až se sejdu se svými svobodnými kamarády, budu se bavit o jiných věcech. Ale proč dávat okázale najevo, že mateřství je něco jako čaj, který si dávám každé ráno k snídani do stejného hrnku? Vždyť je to strašně krásný a neopakovatelný, tak proč si to nevychutnat?
Zajímavé, že když potkám na pískovišti nějakou maminku, většinou je s ní příjemné popovídání(a když není, prostě se chvíli neutrálně bavím a koukám se přesunout jinam :-)Pozn. ještě se mi to nestalo a to nejsem kdovíjak tolerantní! Ale hlavně: na hřiště, do MC, do dětských koutků atd. chodím hlavně kvůli své dceři, aby si tam pohrála a poznala jiné děti, naučila se s nimi komunikovat a ne kvůli sobě, takže občas nějakou tu méně příjemnou osobu prostě přežiju.