vzpomínka na dětství

Ahojky, taky se zapojím do diskuze, já jsem na příčnou začala hrát v druhé třídě, nejdřív jsem půl roku hrála na zobcovku, pak jsem si z nějakého pomateného důvodu vyboxovala, že budu pokračovat na housle, trpěla jsem já i celá rodina asi měsíc a pak jsem stejně zamířila na příčnou. Jo a nechtěli mě vzít, že prej mám mezeru mezi zubama, no, v druhý třídě mi přijde dost brzo na posuzování zubů, mezera brzo zmizela, na flétnu jsem někdy hrála ráda, někdy nerada, nakonec jsem si chodila do hudebky zahrát až do 25. let. Myslím, že hodně opravdu záleží na tom, jak vede hodinu učitel, jaké skladby vybírá, naštěstí pro mne brzo zjistil, že teda rozhodně nejsem moc kolektivní typ, věděl, jaké skladby se mi líbí a sedí, tak mě do těch ostatních příliš nenutil. Bylo mu jasný, že živit se tím nebudu, a vzhledem k mojí hrozný trémě ani nějaké amatérské vystupování moc nehrozí (při hraní na příčnou je rozklepaný ret a ruce fakt problém), tak jsme fakt mohla hrát opravdu jen tak pro radost. A rozhodně mě to naučilo k veliký lásce k hudbě. Ale když si vzpomenu, tak teda ulejvat jsem se uměla perfektně, pak se to dohánělo v neděli večer, to mi mamka sebrala ten foukací díl a musela jsem cvičit jen prstoklad, neb sousedi by to asi psychicky neunesli.
Ještě mám prosbu, taky se chceme s klukem od 18ti měsíců přihlásit do hudební školy Yamaha, zatím jsem na ně slyšela kladné ohlasy, máte tady někdo s nima zkušenost? díky Mája