Re: Hra, nebo nudná dřina?

Já si myslím, že stejně jako někomu zůstane v dospělosti návyk sportovat, tak stejně to je i s hudbou. Já jsem jako prvňačka našla kroužek hry na flétnu, po dvou letech jsem přestoupila do hudebky (i když jsem byla podle nich moc stará). Tam jsem měla skvělé učitelky, hráli jsme samozřejmě klasické stupnice, etudy,ale i hry z listu (něco, co jsem neznala), dueta s učitelkou, komorní hru, některé děti hrály v dechovce, jiné v orchestru. Někdy jsem dotáhla noty s jazzem nebo Beatles, někdy jsem vymýšlela druhé hlasy k písničkám. A začala jsem toužit po tom dostat se na konzervatoř a dobrovolně jsem cvičila několik hodin denně. Byla období, kdy mě to nebavilo, ale začala jsem k flétně hrát na klavír. Když mě na konzervatoř 2krát nevzali, začala jsem chodit na solový zpěv a na školní sbor. A tak šel čas a pro mě je muzika tím skvělým relaxem. A oceňuji to dvojnásob na mateřské- hraju s kapelou (irské písničky) a chodím zpívat do ženského sboru, který je amaterský.A jsou tam právě ženský, který v dětství na něco šmidlaly, brnkaly nebo foukaly a v pozdějším věku jim hudba začala scházet.
A po svých zkušenostech vím, že dceru do hudebky nedám hned od 1.třídy (tu chybu jsem udělala se synem). Jen ať si chodí na nějaký hudebně pohybový kroužek, do dětského sboru, na kroužek flétny nebo kytary...Pokud bude hudbu v životě potřebovat dělat důkladněji, tak jí to umožním.Ale jinak ať je to jen zábava bez úmorného cvičení doma.