21.9.2007 12:31:24 Winky
Re: U nas to bolo vecou navyku
Myslím že jsem taky začala v první třídě... ani nevím proč přesně, sama jsem jezdila busem do města do lidušky (těch zapomenutých klíčů, not, tašek....). Zobcovka byla prima, dávali ji tak nějak standartně na první rok -zobcovka + nauka. Pak jsem ji měla myslím jště jeden rok a potom kytaru. Etudy etudy etudy. Akordy nikde. Děs běs. Učitel na kytaru byl zároveň ředitel ZUŠky takže byl furt v trapu a já tam brnkala sama. A když už byl na hodině, tak kritika a kritika. Ale i tak jsem vydržela 3 roky, pak jsem už doma bulela že tam nepůjdu (kritizujte puberťáka, že). Táta byl šíleně naštvaný, že do stálo x peněz a teď se na to vybodnu...... no nedostal mě tam ani párem volů. Pak v pozdní puberťě jsem se zase chytla, různý zpěvníky s písničkami, folkové i rockovější.... super. Pak zas bylo období útlumu, práce a práce a na koníčky nějak nezbyl čas, až tuhle jsem byla na dvou oslavách kde se zpívalo s kytarou, pár lidí mě pochválilo hlas a že je to škoda že už nehraju..... a už to hlodá, asi napíšu Ježíškovi aby se stavil v hudebním second´handu.
Ségra hrála na klavír celou základku (vydupala si vynechání zobcovky a rovnou měla klavír, i když ji v sedmi letech nechtěli pustit že má malé ruce). Vychodila celých těch 8 nebo 9 let. Umí parádně. Ale je to trémistka jako brno, takže se zařekla že na žádné vystoupení ji nikdo nedostane. A na klavíru se vrší spousta předmětů rozličného původu naprosto s hudbou nesouvisející..... ale kdo ví, třeba se jí to jednou šikne, nebo až bude mít svoje děti tak se k tomu zas vrátí...
Odpovědět