Re: příliš samostatné děti

Milá Rózo, my máme doma přesně odstup 3 roky. Dcera byla vždy vysazená spíš na tatínka (já jsem holt nebyla tak vzácná :) Na mimčo jsme ji připravovali, těšila se. Když jsem byla v porodnici prý si ani "nevzpomněla". Ze začátku doma dobrý dokonce i pomáhala a všechno ji zajímalo, ale postupně začala používat věty typu: Mami, polož ho a pojď si se mnou hrát apod. Brzy pochopila, že je na ni méně času a začala vyžadovat, abych s ní chodila na záchod, abych jí krmila a když jsem jí chtěla na noc sundat plínu (ano, stále je má, je to učůránek:) řekla mi, že brácha ji mít může a ona chce taky. Někdy se vzteká, že se na ní bráška nesmí ani dívat a někdy ho chce chovat a říká, že ho nikomu nedá... Někdy je v pohodě a někdy mi dělá při kojení naschvály.
Je ale pravda, že projevy nevole jsou naštěstí jen ústní, jinak na něj ošklivá není a nemá snahu mu ubližovat. Snažím se jim oběma věnovat, ale oba musí někdy počkat.