taky se bojím-dopředu

Já se žárlení malého taky moc bojím a to dopředu - ještě nejsem podruhé těhotná, ale už to s manželem plánujeme, tak jsem si řekla, že nikdy není času dost a už teď si se synem (2roky) vyprávíme o miminkách, že se narodí a jak to s nimi potom je, že se o ně musíme hodně starat a tak... Někdy kýve, že jo, že mi bude pomáhat, někdy zase že ne, to je jasné, zatím asi moc netuší o čem vlastně mluvím, i když miminka v kočárku ho zajímají moc. Když máme ale na návštěvě malé mimčo a já si ho chovám, tak to je trága. Syn se opravdu mocně dožaduje mojí pozornosti, chce taky chovat, a vyžaduje abych miminko zase vrátila pryč tetě, přeci on je mámy a ne mimi. Tak jsem na to taky jednou zvědavá, ale říkám si, že třeba už ten 3letý rozdíl bude zase lepší, že už si to nechá líp vysvětlit a tak... No aspoň nějaká útěcha pro mě. A s těma změnama bych taky byla ráda, kdybychom všechno zvládli před tím, než mimi přijde, mám na to řekla bych úplně stejný názor, jak jste to popsala vy!
Říkám si, nakonec to stejně nějak bude muset dopadnout a já doufám, že co nejlépe