Re: Rozporuplné pocity

No, nevím to jistě ale myslím, že teprve když se dva roky pár snaží o mimčo a nedaří se , bere se to jako neplodnost a začíná se to řešit. To k k Tvému čekání na miminko....

A Amálko opravdu si myslíš, že je tak jednoduché se bezětností vyrovnat? Já mám adoptované dítě
Jsem ten šťasný případ, který bezdětnost nijak dramaticky neprožíval - teda alespoň jsem si to o sobě myslela. Když jsme po 10 letech manželství dali žádost o adopci (žádné IVF jsme neabsolvovali a dárcovství vajíček tenkrát snad ani nešlo - takže jsem tyhle možnosti vůbec neřešila), brali jsme to tak, že nám je spolu dobře, ale s dítětem bude ještě lépe. A rozhodně jsme nechtěli být "in".
Teprve když jsem si toho drobečka přinesla domů, pochopila jsem pořádně, o co bych přišla, kdybych ho neměla....
Máš právo na názor, a určitě by Tě nikdo nenutil ani k dárcoství, ani k přijetí vajíčka, ale proč tak odsuzuješ druhé?
A pro mě má dárcovtví jen jeden problém, je to přece jen zásah do organismu dárkyně, který je řádově jinde než třeba dárcovství krve...