Re: Matku dělá srdce ne břicho

Máte pravdu, ještě si to nedokážu moc představit - nemít miminko, protože nejsem neplodná tak dlouho, aby mě ještě opustila šance, že se to snad jednou podaří... i když červíček pochybností už hlodá a pak to budeme muset opravdu prakticky řešit... Zatím jsme rozhodnuti miminko nebo větší dítě adoptovat... Možná se to změní, ale spíš asi ne. Určitě je něco jiného o tom takhle "teoreticky" uvažovat a určitě je fakt, že uzlíček v náručí už nedovolí člověku myslet a přemýšlet nad tím, co ty další potracené embrya a tak... Já vím, že asi nevnímají (že je to jen pár buněk), ale přesto pro mě je to už život ze kterého může být dítě. Je pravda, že může dojít k potratu samovolnému - ale tam je to možná něco jiného - ten potrat je samovolný, který já nemohu ovlivnit. Ale u toho IVF za ten potrat můžu já (pokud se rozhodnu nechat oplodnit "oživit" vajíčka a pak je zničí, tak mi to tak připadá, že já bych byla ten kdo to dovolí tím, že jsem připustila, aby k tomu došlo...) Ale je fakt, že pak ten pocit z miminka, který mi leží v náručí by tyto všechny úvahy "přehlušil", jenže já mám strach že nee... Snad k tomu nikdy nedojde, aby to byla jediná šance... Děkuju vám za přání... Tak se mějte krásně a hezky užijte s děťátkem den dětí :)