Jak darovat naději - dárcovství oocytů

Moje sestřenice se už pár let snaží o miminko, kolem ní se rodí děti jak na běžícím pásu a ona jen čeká, chodí po doktorech, po operacích, píchá do sebe mraky hormonů, půl měsíce žije v naději, druhou půlku měsíce probrečí, že tento měsíc naděje není. Po třech neúspěšných pokusech IVF v soukromém zařízení až v Podolí zjistili, že se jí po oplodnění nedělí vajíčka. Jediná šance na miminko? Vajíčka od dárkyně.

Zdá se to jako velmi jednoduchá věc, ale není. Dárkyň vajíček (odborně řečeno oocytů) je velmi málo. Třeba jedna za půl roku. Nikde není žádná osvěta, moc se o tom neví, informací je málo a ten, kdo nějaké dostane, udělá si zkreslený obrázek, jak to celé probíhá a pak se mu do toho nechce.

Já jsem to celé absolvovala a můžu říct, jsem za to ráda.

Při první konzultaci v Podolí na oddělení asistované reprodukce se ve mně mísila řada pocitů. Tak zaprvé jsem tam šla bez velkého bříška s tím, že jdu rodit. Pak jsem celá jihla při pohledech na všechna ta krásná miminka s děkovnými dopisy, že jen díky IVF v Podolí se narodila. Za okamžik mě doslova rozbrečela novopečená maminka, která se tam přijela pochlubit s 14denním miminkem, které se narodilo právě díky nim. Nakonec mě přepadl soucit nad tou naplněnou čekací místností, proč já ano a spousty ostatních ne. Ale soucit není třeba, o ten ty ženy nestojí. Řada z nich právě potřebuje ta darovaná vajíčka.

Konzultace proběhla v přátelském duchu, paní doktorka se vyptala na rodinnou anamnézu, moje porody, provedla vyšetření, a hlavně mi vysvětlila, co takové dárcovství obnáší.

Vajíčka nebo-li oocyty může dát žena ve věku 18-35 let minimálně po jednom porodu. Žena musí být zdravá (v tu dobu nebrat antikoncepci, nitroděložní tělísko nevadí), dělají se krevní testy na pohlavně přenosné nemoci, absolvujete genetické vyšetření, poté 14denní hormonální léčbu. Odebrání oocytů se provádí pod celkovou narkózou, ale velmi krátkou, cca 5-10 minut. Dárcovství je samozřejmě anonymní.

Celé dárcovství trvalo asi 3 měsíce (přes 6 týdnů jsem čekala na výsledky genetického vyšetření) s tím, že reálný čas, co jsem v Podolí nebo na cestě strávila, se dá počítat na hodiny. Když se to přežene a ten čas sečtete, věnujete tomu jeden den. Co je to proti tomu, že někoho uděláte šťastným na celý život?

• První konzultace
• Odběr krve
• Genetické vyšetření
• Výsledky genetického vyšetření + konuzultace
• Konzultace + záhájení hormonální léčby
• Ultrazvuk
• Ultrazvuk
• Praktický lékař (předoperační vyšetření)
• Dárcovství

Spouta z Vás si možná řekne, že nechce podstupovat hormonální léčbu a děsí se spousty hormonů. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že i toto poběhlo v pohodě. První den menstruačního cyklu jsem přišla na konzultaci, dostala jsem nosní sprej a přesný rozpis, kdy a v jakém množství ho aplikovat. Méně příjemná věc je stimulace hormony pomocí injekce, která se aplikuje večer do svalu do zadečku. Cca těch 10 dní, co stimulace před zákrokem probíhá, dostáváte ve stejnou večerní hodinu po jedné injekci. Někdo si to zvládne píchnout sám, někdo, mezi ně patřím i já, má štěstí, že má ve svém okolí zdravotníka, někdo musí do Podolí na pohotovost na injekci.

Sice u obou léků byly na příbalových letácích miliony vedlejších účinků, od změny libida, po padání vlasů, akné, zmenšení prsou, žaludeční problémy, až do deprese, ale žádné vedlejší účinky se nedostavily :) Tedy jeden a to bolavý zadek v místě vpichu. Žádné zadržovaní vody, žádné výkyvy váhy, žádné změny nálad.

Po průběžných ultrazvucích, kdy kontrovali počty a velikosti vajíček (hormony způsobí, že vajíčka se dělají větší a ve větším počtu), stanovili den, kdy proběhne zákrok.

V den zákroku s potřebnými předoperačními vyšetřeními nalačno, nenalíčená, zákrok proběhl během chvilky, půl hodiny jsem si pospala a za další dvě hodiny mě v doprovodu manžela pustili domů. Cítila jsem se unavená, trošku mi pobolívalo břicho, ale na vše jsem byla upozorněna. Informovala jsem se, jestli mi po zákroku nemůže být špatně, nebudu krvácet, nebude mi bolet břicho, nic takového, hormony z těla odejdou s první menstruací, která se dostavila o pár dní dřív než obvykle. Odpoledne jsem se trošku prospala a celé dárcovství tím skončilo.

Aby bylo dárcovství alespoň trošku podpořeno, je stanovana odměna 5.000,- Kč jako náhrada za určitý diskomfort a čas, který tomu věnujete. Někomu se to může zdát hodně, někdo může říct, že je to málo.

Také jsem se setkala s názorem, že po po světe budou běhat další moje děti, jestli mi to nevadí. Myslím, že tak to nelze brát, já jsem jen ten, kdo poskytl biologický materiál. Je to jako s dárcovstvím krve, někomu tím pomůžu a nebudu pátrat po člověku, který ji dostal. To samé asi neřeší muži, kteří dávají pro tyto účely sperma. Nepřemýšlí nad tím, kolik po světě může běhat jejich dětí. Prostě někomu pomohli. A já jsem pomohla tím, že jsem dala svá vajíčka.

Jak můj manžel řekl: "Každý měsíc minimálně jedno vajíčko odejde z tvého těla, aniž by bylo využito, za celý život potřebuješ dvě, tři, čtyři, pět vajíček, podle toho, kolik máš děti, tak proč ta zbylá nerozdat :)"