jak je to doopravdy s metanolem z aspartamu?

Aspartam
Jak posuzuje WHO jeho potenciální toxicitu?
Z toxikologického hlediska byl aspartam zhodnocen komisí JECFA/FAO/WHO jako sladidlo zdravotně nezávadné a tato komise také stanovila akceptovatelnou denní dávku (tzv. ADI) poměrně vysoko na 40 mg aspartamu na 1 kg tělesné hmotnosti denně. To znamená, že člověk o hmotnosti 80 kg může denně bez rizika zkonzumovat 3 200 mg aspartamu, což by v přepočtu na cukr odpovídalo 640 g cukru. Je prakticky vyloučené, aby byl člověk schopen denně zkonzumovat takovéto množství sladkostí a slazených nápojů.

Jaké je složení aspartamu?
V mnoha článcích je zavádějícím způsobem uváděna informace, která vyvolává ve čtenářích dojem, že aspartam se skládá ze tří samostatných složek – z kyseliny asparágové, fenylalaninu a methanolu. Ve skutečnosti se jedná o methylester kyseliny asparágové a fenylalaninu, jehož chemický název je N-L-aspartyl-L-fenylalanin-1-methylester. Vlastnosti této sloučeniny jsou zcela odlišné od vlastností kyseliny asparágové nebo fenylalaninu nebo methanolu jako samostatných látek.

Obsahuje molekula aspartamu methanol?
Tvrzení, že methanol je strukturální součástí aspartamu, je holým nesmyslem. Pokud to někdo tvrdí, je nutno pochybovat o jeho znalostech chemie nebo má toto tvrzení záměrně vyvolat ve čtenářích obavy z nebezpečnosti aspartamu. Pravda je taková, že součástí aspartamu je methylester, což je z hlediska chemického názvosloví i chemických vlastností úplně něco jiného.

Může z aspartamu methanol vzniknout?
Za určitých okolností ano. Aspartam zahříváním netaje jako jiné chemické sloučeniny, ale při dosažení teploty 196 °C se rozkládá na diketopiperazin a na methanol. Akceptovatelná denní dávka pro tento vedlejší cyklický dipeptidový derivát aspartamu diketopiperazin byla stanovena FDA na 7,5 mg/kg/den. Také při určité kombinaci vlhkosti, teploty a kyselosti potraviny může dojít k rozkladu aspartamu na aspartylfenylalanin a methanol. Jak diketopiperazin tak aspartylfenylalanin se mohou dále hydrolyzovat na jednotlivé aminokyseliny – kyselinu asparágovou a fenylalanin. Ani jedna z uvedených sloučenin, které vznikají rozkladem aspartamu, však nevykazují sladkost. Pokud tedy nedochází během skladování ke snižování sladkosti nebo dokonce k její ztrátě, nedochází ani k významnějšímu rozkladu aspartamu a tedy nevzniká ani methanol.

Může k tomuto procesu dojít v těle člověka až po zkonzumování potraviny nebo nápoje, které jsou slazené aspartamem?
Předně je nutné potvrdit, že aspartam podléhá v těle člověka metabolické přeměně a není tedy z těla vylučován beze změny. Zcela logicky byla snaha prokázat potenciální složky rozkladu aspartamu v tělních tekutinách nebo tkáních. Protože je však kyselina asparágová a fenylalanin obsažen ve všech bílkovinných složkách potravin v několikanásobném množství, než kolik může ze zkonzumovaného sladidla vzniknout, zaměřila se pozornost spíše na prokázání methanolu. Na základě získaných poznatků lze konstatovat, že obsah uvolněného methanolu je nižší než 10% možného obsahu. Zbylé množství prochází jinými metabolickými přeměnami. Poměrně značné množství přijatého aspartamu je rozkládáno bakteriemi, které jsou přítomny v trávicím traktu člověka a vzniklé rozkladné produkty jsou těmito bakteriemi využívány jako živiny.

Kolik může ve skutečnosti vzniknout z aspartamu methanolu?
Uvedu několik čísel a čtenář ať si udělá závěr sám. Pro názornost jsou údaje vztaženy na obsah aspartamu v 1 tabletě běžného stolního sladidla tj. přibližně 20 mg aspartamu, což sladivostí odpovídá 1 kostce cukru. Z 20 mg aspartamu může teoreticky vzniknout 2,1 mg methanolu. V těle člověka pak může vzniknout pouze 0,2 mg volného methanolu.
I kdyby se vycházelo ze spotřeby 3 200 mg aspartamu na 80 kg člověka/den (povolených 40 mg na 1 kg váhy - takové množství sladkostí však není prakticky možné zkonzumovat), může se teoreticky uvolnit asi 168 mg methanolu.Tento údaj však vychází z předpokladu, že rozklad v lidském těle probíhá zcela stejně, jako rozklad např.v chemické laboratoři. To samozřejmě není možné. Pokud vezmeme v úvahu spotřebu asi 3 šálků kávy nebo čaje denně, k tomu nějaký slazený nápoj, lze předpokládat spotřebu kolem 300 mg aspartamu denně. Z tohoto množství může teoreticky vzniknout asi 15 mg methanolu, ve skutečnosti se v těle uvolní mnohem méně, přibližně asi 2 mg. Jen pro názornost, v našem těle normálně denně vzniká 300 až 600 mg methanolu podle typu přijaté potravy. Z 1 kg jablek může vzniknou až 1 400 mg metanolu a konzumací 1 zralé meruňky, broskve nebo 3 švestek vznikne v našem těle tolik methanolu, jako po konzumaci 12 tablet stolního sladidla s aspartamem. Methanol je také normálně obsažen v řadě potravin a nápojů, např. v 1 litru šťávy z černého rybízu je to 230 mg methanolu, v rajčatové šťávě 214 mg, ve šťávě z červeného rybízu 127 mg methanolu a 1 kg banánů obsahuje 180 mg methanolu.
Nechci zbytečně polemizovat s uvedeným článkem, ale považuji za seriózní poskytnout čtenářům trošku přesnější udaje než jen konstatování, že z aspartamu vzniká metanol, který poškozuje zdraví.