Jsem snad sobec?

Článek se mi líbil, pana profesora mám jako člověka moc ráda, četla jsem jeho knihy a jeho práce si velice vážím.
Mám jenom jedno dítě, dceru.
Naše příjmy lze nazvat sotva průměrnými (podle toho, co píší noviny).
I když jsem si nikdy nemyslela, že budu mít jen jedno dítě, je to bohužel tak. Někdy mě to dost mrzí, ale jsem realista. Majetek pro mně nic neznamená, vyznávám především lidské hodnoty, moje dcera určitě nežije v luxusu. Někdo v této diskusi pravil, že mít více dětí není o penězích. Já si myslím, že to je hlavně o penězích. Situace v rodinách je velice různá. Naše je taková, že nemáme chatu ani babičky na venkově, nemáme zahrádku, ani jeden z nás nepracuje ve firmě, z které by ná plynuly nějaké naturálie(byť jenom občas propiska nebo papíry pro dítě na kreslení). V důsledku to znamená jenom platit, platit, platit. Tábory, lyžařské výcviky, dovolené (v žádném případě u moře), každou bramboru, pastelku i blok. Spoustu oblečení pořizuji pro dcerku v sekáči, lyže, kolo ... většinou výhodně v bazaru. Do toho škola v přírodě, příští rok na podzim jazykový zájezd se školou do Anglie. Nedávno očkování proti klíštěti a žloutence (v dnešní době téměř nutnost, žádný nadstandart).
Také tady zaznělo, že mít jen jedno dítě je sobecké. Jsem snad sobec proto, že si umím spočítat, že dopřát tohle více dětem bychom prostě nemohli?
Ono se to hezky teoretizuje, ale realita je bohužel jiná.
Ani dcera není sobec jenom proto, že je jedináček. Je zvyklá se o vše podělit (v rodině i mezi kamarádkami), učím jí, že si lidi musí poháhat, že můžeme prožít hezký, i když si nemůžeme spoustu věcí dovolit. Snažím se být optimista, i když někdy je to dost těžké. Zvláště ve chvíli, kdy se mi dcera vrátí ze školy s tím, že se jí děti smějí, že ještě nemá mobil, lepší kolo, brusle .....
To jsou mi pak všechny články houby platné a má co dělat, aby dcera neviděla, že mám slzy na krajíčku.
Myslím, že takových "sobců" je nás víc.