Re: Jsem snad sobec?

Jestli máš jedno dítě a mrzí tě to, Houkačko, proč se nedáš na druhé? A co na to říká tvoje dcera? Já mám jednu sestru a vyrůstaly jsme v úplné bídě, s matkou samoživitelkou, dnes se to ani nedá představit, fakt jsem neměly doslova nic, ale to mě až tak nevadilo my jsem na to byli zvyklí, a prostě jsem s tím tak počítala. Co mě vadilo víc bylo to, že jsem si moc přála aby nás bylo hodně sourozenců, jedna sestra mi přišla málo, a nedovedu si představit, že bych ani ji neměla. To by mi bylo fakt smutno, a to nejen v dětství, ale i ted v dospělosti.To by mi fakt cesty k moři ani kroužky nenahradily! Děti mám a vím, co to stojí, ale myslím si, že třeba ty kroužky skutečně nejsou tak nezbytná věc, jak je v rodině víc dětí, vystačí si (to je fakt, co by dělal doma sám jedináček, ale víc dětí si už něco vymyslí). Ty kroužky jsou umělá náhrada za čas věnovaný rodiči, prarodiči a vrstevníky, nejsem proti nim globálně, některé jsou určitě dobré, ale jako důvod proč nemít druhé dítě (třetí, čvrté, to už snad ano) mi to připadá docela legrační.
Nesouhlasím s tím naflákat si kopu dětí a pak nemít pro ně ani suchý chleba, ale nemít víc než 1 dítě a tvrdit, že na to nemáš, je fakt tak trochu alibismus. Buď to dítě chceš, a pak věř, že dvě se zvládnout dají, a nebo ne, ale pak si nelži do kapsy a řekni jako Pettina, že prostě o další nestojíš, je to fakt pohodlnější život.
Promiň, že jsem se do tebe tak obula, opravdu mi to co píšeš přijde přesně jako potvrzení teorie pana profesora.