Re: Zaklad je laska mezi partnery

Plzák někde psal cosi v tom smyslu, že pravda o lidské lásce je tak strašná, že si ji musíme neustále idealizovat lyrickým nesmyslem, abychom ji unesli.
I dnes, v kapitalismu, drží rodinu pohromadě společně sdílený a opečovávaný majetek a děti. (Z tohoto pohledu rozvodovost podporuje pouze socialistický styl ve smyslu - nikdo nic významného stejně nemá, t.j. rozvodem o nic nepřijde a kdyby se dostal přeci jen do tíživé situace, tak do té nanicovaté úrovně mu stejně stát dorovná.) Dnes taky rozvod nastává až tehdy, když společné soužití je již tak nepříjemné, že ztráta z rovodu je menší zlo. Z tohoto důvodu přetrvává mnoho vzájemně chladných vztahů vzájemné spolupráce - respektujících si navzájem svoje soukromé životy vedle sebe. Eventuelně z přesvědčení, že "kvůli dětem" to je povinnost. A dokud není vyhlídka na nějakou lepší alternativu, není důvod k rozvodu - ta lepší vyhlídka znamená, než se jeden z nich silně zamiluje jinde. Druhý, který je s tím zamilováním pozadu, má smůlu. Mnoho lidí, kteří si pak reálné vyhlídky směřování k tomuto stavu uvědumují, se raději ani neberou a dávají přednost soužití bez svatby.
Jedinou cestou, jak se tomuto vývoji vyhnout je, věnovat čas, úsilí a zájem tomu, být pro druhého atraktivním partnerem. Znamená to věnovat alespoň minimální úsilí tomu nezblbnout, nezpohodlnět a nezošklivět. Pak lze v manželství zažívat určité periodické "zamilovávání se" do sebe. A takové osvěžující zamilování se je daleko příjemnější než vybičování se do polohy šíleného křesťanského sebezatracujícího altruismu až za hrob. Ono totiž, být pro druhého nejlepším partnerem zdaleka není totožné s tím, co nejlépe ho opečovat. Je nutné být sebevědomou svébytnou osobností. Z tohoto pohledu jsem zastáncem názoru, že v typických křesťanských rodinách to s tou láskou také není úplně tak, jak by mělo být, protože ta nezištná křesťanská láska (nic proti ní) je jaksi jiná láska, než kterou od vztahu s opačným pohlavím očekáváme. Takovou nezištnou neerotickou láskou lze totiž milovat více-méně kohokoliv včetně vlastního pradědečka.
O tom, že manželství je primárně založeno na lásce, je omyl, nás mimochodem také mohou přesvědčit axperimenty z šedesátých let. Tehdy - po vyhulení patřičného množství jointů - se předpokládala revoluce ve smyslu, že vztahy budou založeny pouze na vzájemné lásce. A rodina že bude nahrazena jakýmisi komunitami (t.j. společenstvími zrovna aktuálně se milujících jednotlivců) a s nimi budou vždy pohromadě i děti bez ohledu na jejich skutečné biologické rodiče, často ani nezjistitelné. Toto by byl patrně reálný model manželství založeného na lásce :-)