Re: Jsem snad sobec?

Prosimte, Houkacko, proc silis? Kolik ma kdo deti je ciste jeho osobni vec a nazory, ze mit jedno dite je sobectvi, jsou -pardon- blbina. Jasne, ze pro deti je lepsi, kdyz maji sourozence, je to lepsi i v dospelosti a zacinam uz nejasne tusit, jak fajn to bude v duchodu:), ale to, ze nekdo nema sourozence fakt nepovazuju za tragedii, nebo neco, co zpusobuje poruchu osobnosti...
Z vlastni zkusenosti ti muzu rict, ze uzivis tolik deti, kolik jich mas, deti sice obcas skemraji o veci, na ktere nemas, ale to vubec nevadi, do dospelosti je to spis posiluje nez handicapuje a i kdyz skemraji, v jadru stejne davaji prednost nematerialnim vecem.
Ja ani snad nikoho takoveho, kdo nechce mit dite proto, ze by "mu ubylo" nebo ze by to bylo namahave, neznam. Skoro vzdycky je za tim jiny duvod.
Navic dneska je, podle mne, doba takova, ze naopak musis mit hodne odvahy, abys mohl rict: "Nechci mit deti, protoze proste nechci, mam jine priority, netouzim po nich." A obzvlaste jsi-li zena.
Velke rodiny se naopak povazuji za projev uslechtileho ducha (tedy samozrejme pokud to nejsou rodiny romske, na to mame zase jina meritka) a proc vlastne?
Pro nekoho je tvorba co nejvetsi rodiny zivotni program. Nekomu ta velka rodina jaksi vyplyne z toho, jak zije. Nekdo ma jasnou predstavu, kolik chce mit deti a tolik jich ma.
Nejsmutnejsi je, kdyz po detech uporne touzis, nemuzes je mit a na nic jineho uz nedokazes myslet. To si muzes tady na strankach precist.
Tak jestli chces mit vic deti, mej je a to, co resis, neres, protoze se to za chodu vyresi samo. A jestli uz nechces, tak se za to nestyd, nemas proc. Ani Matejcek osobne nema pravo ti to vycitat a nejspis by to asi ani nedelal, protoze dobre vi, ze pro deti musis mit misto hlavne sama v sobe (nejen v brise:)), ale nemit ho, to neni vada charakteru. O tom jsem presvedcena.