Re: Genetika

Ahoj Lído,

je mi líto že Tvé miminko nepřežilo, ale myslíš si, že v případě, že by nějaký z testů naznačoval problémy, že by sis dala své miminko vzít? Já ne.

Musím se s názorem paní Slobodové ztotožnit.
Výsledky z genetiky sice nemám, ale ikdyby byly výsledky špatné, na amniocentézu nepůjdu. Je to moje dítě a moje věc. Navíc nehodlám prožívat žádné nerváky, protože už bych své dítě nikomu nedala. Více než rok jsem čekala na ten okamžik, kdy budu vědět, že čekám dítě a tak si ten krásný maminkovský pocit nenechám nikým a ničím zkazit.

V živé paměti mám pláč mé kamarádky. Nikdo v rodině žádnou vadou netrpěl a má zdravou holčičku. Když Lucince byly 3 roky, čekala kamarádka (bylo jí 24 let) své druhé dítě. Jezdila stále po lékařích. Jednou měli mít dítě s rozštěpem páteře, podruhé dítě s Downovým syndromem. Lékaři jí doporučili ukončení těhotenství. Její maminka (rázná a přísná) jí řekla, že je zde i velká šance, že dítě bude zdravé a tak si dítě nechala. Jenže pochybnosti a strach zůstal. Dítě se nakonec narodilo zdravé a za pár dní Andrejka oslaví první narozeniny.

Vím, že někdy se happy end nekoná, ale je na každé mamince, jak se rozhodne. Stejně tak se může stát, že lékař něco přehlédne, ani testy nejsou stoprocentní.

Jako je na každé mamince rozhodnutí, zda miminko chce či nechce, je na ní rozhodnutí o budoucnosti a životě jejího dítěte.
Přeji všem maminkám krásné a pohodové těhotenství a zdravá miminka.